To, že zrcadlovky, ať už pravé nebo „falešné“, umějí s určitými kompromisy nahradit levnější HD kameru, je známá věc. Kromě drobných nedostatků, jako je nepohodlné ovládání, kácení svislic při švenkování apod. tu je však u některých přístrojů problém s kompresí. Zatímco kodek používaný u Canonů je dokonalý - s vysokým datovým tokem a bez kompresních artefaktů, přístroje Panasonic používají často kodek AVCHD Lite s poměrně nízkým datovým tokem. U přístroje GH2 by se záležitost s kodekem dala teoreticky obejít záznamem obrazu na externí rekordér připojený přes HDMI, protože jako jeden z mála nabízí fotoaparát při nahrávání čistý HDMI výstup v plném HD rozlišení, bez údajů z hledáčku. Pokud by to vše fungovalo jak má, dostali bychom díky tomuto spojení za pár desítek tisíc kameru, u které by parametry obrazu mohly být srovnatelné s obrazem kamer za stovky tisíc.

Lumix GH2
Patří do rodiny nepravých zrcadlovek formátu Micro 4/3. Kromě displeje na zadní straně disponuje elektronickým hledáčkem s vysokým rozlišením, dokonce bych řekl, že je to první slušný elektronický hledáček, který byl zatím použit u fotoaparátu. Pro někoho jsou důležité papírové parametry - jeden a půl miliónu pixelů se jeví jako dostatečné rozlišení, někdy ovšem výrobce rozlišení uměle navyšuje tím, že reálné rozlišení násobí třemi, tj. sečte dílčí rozlišení všech tří barevných složek. Zvláště ve srovnání s rozlišením LCD, které je u tohoto modelu 460 000 pixelů, vynikne ten nepoměr mezi rozlišením velkého LCD a malého elektronického hledáčku. Zdá se stěží uvěřitelné, že by ve srovnání s LCD měl hledáček tak velké rozlišení. Ať už je to jak chce, subjektivně je hledáček výborný, dokonce se s jeho pomocí dá i ostřit a to je co říci. Jak vidíte, považuji za úspěch, že se pomocí hledáčku dá ostřit, přitom v éře fotografování na film na přístroje s optickým hledáčkem to byla úplně přirozená věc. Nicméně sympatickou vlastností hledáčku je to, že po přiblížení oka k očnici dojde k automatickému vypnutí LCD a tím i k šetření energie.

Poměrně malé tělo přístroje má, až na drobné rozdíly, ovládací prvky, na které jsme zvyklí z rodiny Lumixů, počínaje modelem LX5 přes G2 až po tento model. Displej je otočný a dotykový, můžeme vybírat položky menu, případně určit zaostřovací bod. K dotykovým displejům jsem skeptický, u fotoaparátů bych spíše uvítal více mechanických prvků, než zadávání funkcí přes menu, ať už s pomocí dotykového displeje či jinak. Až se objeví první kompakt či falešná zrcadlovka s mechanickým ostřením, clonou a časem, budu na vrcholu blaha. Ale to mi zatím není přáno. Že je displej otočný pokládám za velkou výhodu u Canonu D60. U Lumixu GH2 budu při natáčení používat spíše hledáček, takže otočné LCD je spíše příjemný bonus než nutnost, ale díky za to.
Fotoaparát má bajonet Micro 4/3 a za dobu, co systém 4/3 a Micro 4/3 existuje, už začíná být z čeho vybírat. Některé sice za moc nestojí, tady se opět nabízí srovnání s dobou dřívější, kdy byly objektivy kovové a čočky skleněné, škála a clona mechanická, jenže „plasťáky“ už mají i další renomovaní výrobci, s tím se prostě nedá nic dělat. Na recenzi jsem měl půjčený Lumix G Vario 1:4/7-14 mm (v přepočtu 14-28 mm) a ten je opravdu kvalitní. Jenže i jeho cena, převyšující cenu těla přístroje a dokonce i cenu některých „elkových“ objektivů Canonu, také stojí za to. Rodinu objektivů rozšířil 3D model, bohužel s ukrutnou světelností 12. Fotografie dělá 3D, ale video 3D už nenatočí. Je to hezká hračka, pro někoho, kdo s 3D fotografií začíná, lze tento objektiv doporučit. Nemusíte totiž vůbec nic nastavovat, stačí jen fotit. Poslední ovladače novějších grafických karet NVIDIA už umějí nastavit 3D mód na prakticky jakémkoliv monitoru a nastavit si můžete i typ brýlí, s jakými si 3D fotografie prohlížíte, od barevných až po polarizační.

Při ostření se můžete v režimu fotografie i videa spolehnout na řadu automatik. Na vybranou máte kromě klasického vícebodového ostření při namáčknutí spouště i možnost kontinuálního ostření se sledováním tváře či bodu, a to i v režimu videa. Možné je samozřejmě i manuální ostření, které asi při natáčení videa využijete nejvíce. Režimy expozice jsou klasické - P, A, S a režim manuální, při volbě automatiky lze tlačítkem AE Lock expozici zablokovat, což opět platí i u videa.

Výstup z čipu je Full HD 24p, záznam potom 24p nebo 50i (ano, přístroj umí prokládané video). Možné je i snímání zrychleně či zpomaleně, nastavit si můžete frekvenci zadáním údaje v procentech - 80, 160, 200 nebo 300 procent. Datový tok je dost malý, výrobce udává 3 MB/s, 2,125 MB/s, případně 1,625 MB/s, mně se podařilo nahrát video v nejvyšším rozlišení s datovým tokem 2 MB/s, tak nevím. Nicméně subjektivně hodnoceno je kvalita obrazu slušná.

Bohužel nemá přístroj mikrofonní vstup, proto se musíme spolehnout na externí záznam zvuku, protože kvalita vestavěného mikrofonu není dostatečná. A na závěr - při natáčení poskytuje HDMI výstup plnohodnotný signál, takže se tu nabízí šance pro připojení externího rekordéru, který disponuje lepším kodekem než AVCHD.

ATOMOS Ninja
Externí rekordér s displejem s dotykovým ovládáním, pozicí na zasunutí 2,5 pevného disku a hlavně s HDMI vstupem. Na těle přístroje toho moc nenajdete, kromě LANC konektoru jen zvukový vstup a výstup a vypínač, zbytek se řeší přes dotykový displej. Ovládání je skutečně jednoduché. Přístroj se pomocí stativového závitu upevní na tělo kamery či držák a propojí se s ní HDMI kabelem. Dlouhým stisknutím spouště přístroj zapnete, nastavíte číslo prvního záběru, kvalitu Apple ProRes kodeku a můžete začít nahrávat. Barevné vzorkování je 4:2:2 a datový tok v desítkách MB, frekvenci a rozlišení videa nelze nastavit. Záleží na tom, co poskytuje HDMI výstup připojeného fotoaparátu či kamery. Lze nastavit úroveň nahrávaného zvuku a tady pozor! Po HDMI z Lumixu putuje jen obraz, zvuk musíme do Ninji dostat jinak. A protože Lumix nemá mikrofonní vstup ani sluchátkový výstup, bude nutné propojit rekordér s mixpultem, jinak bude video němé.

Uložené video dostanete do počítače přes USB 3.0 nebo FireWire 800, ale funguje i propojení přes USB 2.0. Případně můžete připojit k počítači přímo 2,5“ disk, například přes dokovací stanici. Zde je ale nutné vyjmout disk z obalu, ve kterém se vkládá do Ninja rekordéru, jinak jej nelze do dokovací stanice zasunout.

Zaznamenaný obraz je kvalitní, ale má své nedostatky. Na první pohled je vše v pořádku, jen občas to vypadá, jako by se snímek dvakrát opakoval, ale žádné pravidlo se mi nepodařilo vysledovat, případně se občas objeví jeden výrazně tmavší snímek. Zda je to chyba HDMI výstupu či Ninja rekordéru nevím, ale vím jistě, že pokud by se uvedené problémy nepodařilo vyřešit, je zatím kombinace Lumixu GH2 a Ninja rekordéru pro seriózní práci nevhodná, jakkoliv to po teoretické stránce vypadalo krásně.

Závěr
Nemůžeme chtít po výrobcích techniky, aby konkurovali sami sobě, respektive svým daleko dražším modelům určeným profesionálům. Ale stejně to vše vypadá slibně a takové spojení Ninja rekordéru například s kamerou Panasonic AG-AF101 by mohlo být tou správnou cestou, jak profesionální zařízení učinit ještě profesionálnějším.

Marek Tichý