Panasonic AG-AC160

Odpovědět
Uživatelský avatar
pixel
Administrátor
Příspěvky: 139
Registrován: 03 srp 2011 14:24

Panasonic AG-AC160

Příspěvek od pixel » 29 lis 2011 12:11

Inovace jsou motorem spotřební elektroniky a každý rok je proto nutné poskytnout uživatelům novou verzi již známého produktu.

Někdy je nová verze skutečně originální, jindy přidává „jen“ drobnosti. Kdyby si kupříkladu Apple „vystřílel“ všechny nápady v první verzi svých produktů, jak by potom mohl každý rok uvádět nový model? Někdy jsou ale změny subtilnější a spíše než nové funkce přinášejí technologická zlepšení stávající podoby produktu a jeho primárních vlastností. Firma Panasonic vnesla před dvěma lety do segmentu poloprofesionálních kamer záznam na SDHC karty, čímž nadobro opustila zastaralé a obtěžující pásky. Přehrání videozáznamu do počítače bylo otázkou několika minut, nikoli hodiny, jak tomu bylo v případě přehrávání z pásky DV či HDV.

Na letošním veletrhu IFA v Berlíně představila firma Panasonic dvojici nejnovějších kamer využívajících formátu AVCHD při záznamu na SDHC karty. Vedle kamery AG-AC130 šlo o model AG-AC160EJ, kterým se budeme zabývat v následujícím článku. Na první pohled se jedná o klasického nástupce dva roky staré verze AG-HMC151E s tradičně umístěnými ovládacími prvky s „pokrokem v mezích zákona“. Jakmile si poprvé kameru vezmete do ruky, zjistíte, že jsou zde přece jen určité novinky a změny. V první řadě se kamera prodloužila a zmohutněla. Tělo předchozí verze končilo hned za výklopným displejem, tentokrát pokračuje a poskytuje tak prostor pro umístění dalších ovládacích tlačítek. Rukověť kamery je také mnohem masivnější, disponuje dokonce třemi různými závity pro našroubování tyče pro hluboké podhledy. Mohutnost se ale také projevila na hmotnosti - kamera ztěžkla na 2,4 kg bez baterie a přestože se to může při prvním potěžkání zdát málo, po chvíli natáčení zjistíte, že byste měli trochu posilovat.

Kamera se sice svou konstrukcí řadí k flexibilnějším ručním modelům, které lze snadno přenášet, s nimiž se vejdete do mnoha prostorů a můžete flexibilně reagovat na nenadálé situace. Ovšem ať děláte, co děláte, ruka začne záhy pekelně bolet. AG-AC160 je podle mne ideální v kombinaci se stativem a ramenní opěrkou.
Obrázek
Letem světem skrze drobné novinky
Pravděpodobně nejdůležitější součást kamery, která prošla změnou, je objektiv. Jeho širokoúhlé specifikace zůstávají při přepočtu na kinofilm na úrovni 28 mm, při největším přiblížení ale dosáhneme úctyhodných 616 mm, což znamená 22x optický zoom. Příjemná je i světelnost objektivu, která je při největším oddálení F1,6, zatímco při hodnotě 616 mm klesne na F3,2, což je pořád přijatelná hodnota. Výborná světelnost je dána jak konstrukcí objektivu složeného z 18 čoček, tak jeho příjemným průměrem (72 mm). Na objektivu naleznete tři kroužky manuálního ovládání - první a nejmasivnější zajišťuje ostření, druhý s praktickým výčnělkem pak transfokaci a nakonec třetí ovládá clonu. Právě ovládání clony se přesunulo přímo na objektiv a je to rozhodně dobře. Dříve se clona ovládala přes drobné kolečko na levém boku kamery a nové řešení je rozhodně mnohem praktičtější.

V manuálním módu kamery můžete sami ovládat ostření pomocí kroužku, přičemž vám pomáhají další tlačítka. První z nich slouží k přepínání mezi manuálem, automatikou (přestože můžete mít kameru přepnutou na manuál, ostření může zůstat automatické) a jeho namáčknutím aktivujete funkci zaostření na nekonečno. Při manuálním ostření leckdy využijete tlačítko Push Auto, které zapne jen na dobu držení tlačítka automatické ostření. Nakonec zbývá ještě tzv. Focus Assist. Nejprve musíte mít zapnutou funkci pod tlačítkem EVF DTL, která na LCD zvýrazňuje kontury objektů a zjednodušuje tak ostření. Focus Assist přidává do obrazu červené ohraničení u objektů, které jsou zaostřeny, a tím opět usnadňuje rozpoznání opravdu ostrých objektů na LCD.

Transfokátorový kroužek lze ovládat jak automaticky pomocí „zoomové“ kolébky na pravém boku kamery či na jejím držadle, tak manuálně po přepnutí manuálního přepínače. Musím říci, že s ostřicím kroužkem se velmi dobře pracuje, prokluz je plynulý a je tak možné dosáhnout kontinuálního přeostřování. Na kroužek transfokátoru je nutné si zvyknout - zprvu nebudete vůbec schopni dosáhnout takové plynulosti jako při používání kolébky. Kroužek clony reaguje poměrně svižně, není problém při ostření zároveň upravovat hodnoty clony.

Při natáčení se často dostanete do míst s nepříliš vyhovujícími světelnými podmínkami a v tu chvíli se hodí využít funkce „zisku“ (Gain). Kamera disponuje trojfázovou volbou - L, M a H, přičemž tradičně je na pozici L nastaveno 0 dB, na druhé pozici +6 dB a na třetí pak +12 dB. Je ale možné nastavit si i jiné hodnoty: +3 dB, +9 dB a dokonce +18 dB. K uživatelským tlačítkům pak ještě můžete přidružit extrémní zisky +24 dB a +30 dB. Pokud při natáčení nevyrovnáte bílou barvu, obraz se zabarví do tónů, kterých se v postprodukci špatně zbavuje. Důležité je proto pracovat s vyvážením bílé pomocí přepínače B, A a PRST. V rámci třetího jmenovaného můžete s tlačítkem AWB přepínat mezi teplotou barev 3200 K (interiéry se zářivkami) a 5200 K (exteriér), nebo můžete za pomoci AWB tlačítka přiřadit k ostatním stupňům přepínače vlastní korekci bílé barvy. Snadné, jednoduché, funkční (a vlastně stále stejné).
Novinkou je směrový kříž těsně pod LCD displejem, který umožňuje posunout oblast zájmu, s níž pak kamera pracuje v případě ostření, vyvážení bílé, hodnot clony apod. Můžete se tak například zaměřit na postavu stojící na kraji obrazu a kamera se bude snažit zaostřit právě ji.

V případě natáčení za jasného světla kamera disponuje tzv. ND filtry v hodnotách 0, 1/4, 1/16 a 1/64, přičemž čím vyšší číslo ve jmenovateli zlomku, tím méně světla prochází a tím méně je obraz přepálený. Samozřejmostí je také kolečko, jímž můžete střídavě ovládat buď rychlost závěrky či počet snímků za vteřinu. Pod LCD displejem jsou skryta další tlačítka, která se od verze AG-HMC151E prakticky nezměnila - tedy zobrazení barevných pruhů pro kalibraci obrazovky, již zmíněné tlačítko EVF DTL zvýrazňující hrany pro snazší ostření, tlačítko zebra zobrazující přepálená místa obrazu, WFM, jež zobrazuje histogram (Waweform) a osciloskop (Vectorscope), tedy pomůcky pro nastavení správných odstínů, ale i barev a celkově vyváženého obrazu. Dále je zde přepínač časového kódu na displeji (Counter), nastavení podsvícení (Display) či nastavení vstupů audiokanálů. Nad LCD displejem pak je vypínač optického stabilizátoru obrazu a tři uživatelská tlačítka, jimž lze přiřadit vlastní funkce.

Na levém boku kamery pak najdete ještě ovládání menu, manuální nastavení úrovně snímaného zvuku a kolečko s tzv. Scene Files, což jsou v podstatě nastavení gammy: F1/Standard pro většinu scén, F2/Fluo pro zářivkové světlo, F3/Spark pro natáčení ve světelně nestálém prostředí, F4/B-STR pro rozšíření kontrastu tmavých částí obrazu, F5/Cine V pro „filmový“ obraz zdůrazňující konrast, F6/Cine D pro „filmový“ styl zdůrazňující dynamický rozsah obrazu.

V případě LCD se Panasonic od předchozí verze evidentně poučil, výklopný displej má oproti modelu AG-HMC151E mnohem lepší čitelnost i z různých vychýlených úhlů. S úhlopříčkou 87,63 mm a rozlišením 1920 x 480 je ideálně detailní. Úhlopříčka hledáčku je pochopitelně menší - 11,43 mm, disponuje ale rozlišením 852 x 480 x 3 RGB LCOS, díky čemuž se výrazně zvyšuje jeho detailnost.
Obrázek
Konektorová výbava a softwarová „střeva“
Model AG-AC160 propojíte opravdu se vším, na co si vzpomenete. Na zadní straně disponuje HDMI konektorem, USB, DV Out prostřednictvím FireWire, jackem na sluchátka, konektory na dálkové ovládání na stativu, HD-SDI Out a následně klasickými analogovými SD výstupy. V přední části rukojeti pak najdete standardní XLR audio vstupy pro připojení externího mikrofonu, s nímž počítá plastový držák.

Jádro snímací soustavy tvoří tři 1/3“ velké a 2,2 megapixelu snímající 3MOS čipy, které jsou obdařeny technologií U. L. T. (Ultra Luminance Technology), jež byla vlastní především P2HD ramenním přístrojům. Kamera přichází také s důležitou novinkou a tou je dvojice slotů pro SDHC karty, kdy kamera může nahrávat na jednu kartu a po jejím zaplnění pak plynule přejde na druhou. Samozřejmě si ale i v průběhu natáčení můžete zvolit, na jakou kartu se bude zaznamenávat. Vzhledem k tomu, že kamera podporuje až 64GB karty (vysokokapacitní karty se označují jako SDXC), můžete se dostat až na příjemnou hodnotu 128 GB. To znamená až 12 hodin záznamu v nejlepší kvalitě a nejvyšším rozlišení, což je opravdu příjemné. Navíc se dá 64 GB SDXC karta třídy 10 pořídit už za cca 3.500 Kč (kamera vyžaduje alespoň karty třídy 4 kvůli rychlosti záznamu dat na kartu).

Jak jsme zmiňovali výše, kamera dokáže nahrávat jak v AVCHD v několika typech kvality (PH - 21 Mbps, PM - 8 Mbps, HA - 17 Mbps, HE - 6 Mbps), tak v DV (cca 25 Mbps). Při práci v AVCHD tak lze použít následující rozlišení: 1080/50i (mód PH, HA, HE), 1080/25p (PH), 720/50p (PH, PM), 720/25p (PH). Jinak v SD nahrávání kamera nabízí 576/50i nebo 576/25p. Při testování jsem zkoušel všechny módy nahrávání s různými rozlišeními a je nutné říci, že volby s nejvyššími hodnotami samozřejmě vykazovaly menší množství digitálních artefaktů, zatímco jiné trpěly nižším rozlišením. Na druhou stranu kamera zvládá kompresi AVCHD kodeku velmi dobře a ani u nižší kvality není znát nějaký výrazný skok v prokreslenosti obrazu.

Další důležitou vlastností, kterou jsme ovšem nalezli i u modelu dva roky starého, je Dynamic Range Stretch, tedy funkce vyrovnávající dynamický rozsah obrazu. Máte kupříkladu záběr, v němž jsou hodně světlé a hodně tmavé plochy, přičemž tato funkce se snaží „vytáhnout“ obrazovou informaci jak z tmavých, tak zároveň ze světlých částí obrazu. Jinou vlastností důležitou pro bytostné cestovatele je přepínání mezi 59, 94 Hz a 50 Hz.

Zkušenosti za běhu
Když se podíváme na předcházející řádky, musíme říci, že novinek není mnoho. Z uživatelského hlediska bych ale velmi vysoko hodnotil novou koncepci objektivu. Všechna tlačítka jsou navíc na svých místech, kde byla dříve a pokud jste si již zvykli bezmyšlenkovitě nahmátnout danou funkci, neměli byste mít problémy ani zde. Opět se navíc potvrdil fakt, že dotykový displej na profesionální techniku opravdu nepatří - prosím výrobce, aby se zde inspirovali i pro spotřební modely!

Objektiv má se svými 28 mm v širokoúhlé pozici opravdu působivý úhel záběru a s natáčením v interiérech tak vůbec není problém. Samozřejmě, že zaplatíte jistou daň v podobě mírné soudkovitosti vertikálních hran objektů. S AG-AC160 se vejdete i do výtahu a přitom záběry nebudou vypadat jako z klaustrofobické rakve. Kvalita obrazu je na dobré úrovni, především v případě nejvyšší kvality a rozlišení, zklamán jsem ale byl z optického stabilizátoru obrazu. Při testování jsem se snažil mnohokrát udržet plynulý pohyb, přesto ani při ohniskové vzdálenosti 28 mm, tedy bez transfokátoru, kamera neudržela obraz stabilní. Proti stabilitě jde v podstatě i vyšší hmotnost, která vám brání kameru plynule udržet. Pokud navíc použijete transfokátor, pak stabilizátor těžce nestíhá. Zde je nabíledni stativ a pro pohyb steadicam (nikoli jednoduchý typ, který držíte jednou rukou a jeho vyvážení udržuje kameru stabilní).
Nejnovější nástupce modelu AG-HMC151E má rozhodně našlápnuto k úspěchu, opravuje chyby předchozí verze a naopak nemění to, co již jednou fungovalo. Kamera AG-AC160 může získat oblibu řady kameramanů.

Příjemné též je, že po zaregistrování kamery AG-AC160EJ na internetové stránce http://www.panasonic-broadcast.com získáte na kameru tříletou záruku.

Petr Hamšík

Odpovědět