Outdoorové kamery ve 3D verzi.
23. 8. 2012
Požadavky na outdoorovou kameru jsou vcelku jasné - měla by být pokud možno co nejmenší a nejlehčí, co nejvíce odolná vůči nárazům a povětrnostním podmínkám. Velký úhel záběru je taktéž nesporným kladem, stejně tak i vysoká světelnost objektivů. Kamera by měla oplývat mnoha funkcemi a zároveň i příslušenstvím, díky kterému ji bude možné připnout prakticky kamkoli. V dnešní době je samozřejmostí i ostré Full HD rozlišení a příjemným bonusem pak je v současnosti populární 3D.
Jaké možnosti dnes nabízí trh s outdoorovými kamerami? První faktor výběru je samozřejmě cena výsledného kompletu, která se může pohybovat od minimálních částek okolo tisíce korun (například OXE PortableCam) až po více než patnáct tisíc, což je případ kamerky VIO POV.HB. Ta je na rozdíl od svých konkurentů zajímavá faktem, že má na jedné straně umístěnou optiku, kterou si můžete upevnit prakticky kamkoli a následně signál vedete kabelem k datové jednotce s displejem. Ideální pro špiony, kteří chtějí vidět za roh. Kamery společnosti GoPro jsou někde ve středu cenového peletonu, její poslední model včetně obalu a příslušenství můžete pořídit za cca 8.500 korun.
Firma začala s prodejem svých výrobků už v roce 2005, tehdy se však jednalo o outdoorový 35mm fotoaparát. Již tehdy začaly krystalizovat základní vlastnosti jako je vodotěsný průhledný obal či možnost upevnit fotoaparát pomocí různých držáků. Příchod digitálních technologií byl však nezadržitelný a již v roce 2007 se objevil fotoaparát/kamera Digital HERO 3 s dnes směšným rozlišením 3 MPX pro fotografie a s možností natáčet video o velikosti 512 x 3845 bodů. Vývoj šel nezadržitelně dál přes Digital HERO 5 (rok 2008, 5 MPX senzor a video 640 x 480) až ke GoPro HD HERO kameře v roce 2010, která nabídla Full HD záznam videa. Na podzim roku 2011 firma přišla s novým přírůstkem HD HERO2 Professional s přízviskem „Dvojnásobně silnější v každém ohledu“.
Outdoor s 3D možnostmi
Vývoj je v elektronice nezadržitelný a nová verze GoPro HD HERO2 samozřejmě oproti předchozí kameře zlepšila některé vlastnosti. Pojďme se na ně v rychlosti podívat. Kamera navýšila rozlišení svého senzoru na 11 MPX, zvládá vyfotit až 10 fotografií za vteřinu či sekvenční snímání každou půlvteřinu, vteřinu, 2, 10, 30 a 60 vteřin. V rámci videa kamera zvládá až Full HD rozlišení, tedy 1980 x 1080 bodů ve třech úhlech záběru - 170 stupňů a 127 stupňů a bez „rybího“ oka v 90 stupních - a 30 obrázcích za vteřinu. Mezi dalšími možnostmi rozlišení nalezneme tzv. 960p (1280 x 960 bodů) s úhlem 170 stupňů a možnostmi počtu snímků za vteřinu 48 fps a 30 fps. Následně je tu pak 720p (1280 x 720 bodů), kde si opět můžete zvolit mezi nejširším „rybím“ okem (170 stupňů), střední možností (127 stupňů) a takřka nezdeformovaným klasickým pohledem (90 stupňů). Režim 720p dále nabízí dvojí počet snímků za vteřinu - klasický 30 fps, ale také 60 fps, což ve výsledku umožňuje natáčet dvakrát zpomalené záběry. Poslední režim s rozlišením 848 x 480 bodů s širokoúhlým záběrem 170 stupňů vyniká až 4krát rychlejším záznamem (tj. 120 fps) či již zmiňovaným záznamem 60 fps.
Mezi dalšími vylepšeními jsou červené LED diody na všech stranách kamery, tudíž je mnohem snazší poznat, zda kamera opravdu natáčí. V rámci konektorové výbavy přibyl Mini-HDMI port, což ocení všichni ti, kdo potřebují kameru někam umístit a následně monitorovat a nahrávat signál v plném rozlišení. Další novinkou je 3,5mm externí stereo port na mikrofon, jelikož zvukové možnosti HD HERO2 opět nejsou úplně na výši. GoPro HD HERO2 seženete jak samostatně, tak i ve třech rozdílných verzích, které se liší především různými druhy držáků a úchytů. Je tu outdoorová verze, kde naleznete různá připevnění na helmy či čelenku pro upevnění na hlavu, dále verze pro motorové sporty s přísavkou na kapotu a dalšími držáky a nakonec „vodní“ surfová verze s připevněním na surfové prkno, ale i s plováky. U každé verze je samozřejmostí vodotěsné pouzdro, které zároveň kameru chrání.
A co již zmiňované 3D? GoPro to řeší prostřednictvím příslušenství, které si můžete zvlášť dokoupit. Skládá se s rozšířeného pouzdra, do kterého se vejdou dvě GoPro HD HERO2 kamery, náhradních zadních dvířek, několika nalepovacích držáků a zejména pak synchronizačního kabelu, který umožňuje natáčení ve 3D. Pokud se rozhodnete natáčet trojdimenzionálně, musíte počítat s tím, že budete muset trochu více otevřít peněženku, protože předpokladem jsou logicky dvě GoPro kamery, které 3D HERO systém logicky neobsahuje.
Natáčíme ve 3D. Všude!
Co vlastně systém 3D HERO přináší? Specifikace původních kamer zůstávají naprosto stejné, jediným benefitem je synchronizované nahrávání dvojice obrazů a zároveň upevnění kamer do přesné pozice. Ale o to právě jde - jednotlivé kamery mají vlastní čip, vlastní optiku a nahrávají Full HD obraz, přičemž vzhledem k oddělené elektronice je zamezeno situacím, kdy by kamera „nestíhala“ zaznamenávat obraz. Pomocí synchronizačního kabelu kamery spojíte uvnitř pouzdra, přičemž jedna se obrátí vzhůru nohama, zatímco její obraz se automaticky přetočí o 180 stupňů. Jako referenční slouží ze zadního pohledu pravá kamera, kdy levá se řídí právě spouštěním nahrávání pravé.
Jak se s kamerami v tomto módu pracuje? Ovládání samostatné HD HERO2 kamery má do uživatelské přívětivosti daleko a v 3D HERO setu se ještě trochu ztěžuje. Jistá uživatelská nepřívětivost je samozřejmě dána především tím, že kamery musí být umístěny ve vodotěsném obalu a na nastavení zbývají tedy pouze dvě tlačítka. V případě jedné kamery v obalu si lze na ovládání zvyknout, zvláštnost 3D HERO systému je však v tom, že nastavení nahrávání musíte udělat před propojením kamer, přičemž obě musí mít stejné nastavení a pokud možno stejně nabitou baterii. Pokud tedy v průběhu nahrávání změníte názor, musíte kamery vyjmout, přenastavit a opět vložit do obalu. To je velmi nepohodlné a zejména ve složitějším prostředí (například ve vodě) si to asi rozmyslíte. Po nastavení je pak nutné kamery vypnout a až po připojení synchronizačního kabelu je lze opět zapnout. Pro zapnutí je nutné podržet zároveň tlačítka obou kamer a zde je drobné úskalí, jehož překonání mi chvíli trvalo. Na zapnutí stačí totiž krátké zmáčknutí, při delším se kamery sice zapnou, ale hned se přepnou do snímání fotografických sekvencí. V tu chvíli již není možné přepnout na režim videa. Zbývá jediná cesta - vypnout a zapnout. Režim videa se objeví hned po krátkém zmáčknutí, ale než na to uživatel přijde, připraví mu 3D set nejednu nemilou chvilku.
Když zvládnete „zápas“ s ovládáním, můžete se již vesele pustit do natáčení ve 3D, přičemž hodně záleží na úhlu záběru pro správný dojem hloubky. Při užším záběru je dobré natáčet předměty alespoň ve dvoumetrové délce, při širokoúhlejším (tj. více „rybí oko“) záběru je pak 3D efekt dobrý i v bližších vzdálenostech. Při umísťování kamer na nejrůznější držáky je nutné počítat s váhou obou kamer, která je v některých situacích trochu na obtíž. Je to případ upevnění na kolo (prodává se samostatně), kdy se při jízdě často stává, že se kamery posouvají. V případě přísavky na auto však není žádný problém, stejně tak při upevňování na tělo. Pokud si kamery připnete na hlavu či na helmu, pak už mírný nárůst váhy pocítíte, ale není to zase nic dramatického.
Po natáčení
Co následně dělat s 3D materiálem? GoPro poskytuje zdarma software s názvem Cineform Studio, v němž můžete natočený materiál konvertovat, zkracovat a následně volit způsob 3D zobrazení. V prvním kroku importujete video, přičemž pokud se jedná o záběry pro levé a pravé oko, pak se ujistěte, že mají stejné číslo na konci názvu videa. Pokud ne, bude s nimi program pracovat jen jako se separátními 2D videi a vůbec si je nepropojí. V první řadě program videa konvertuje buď do AVI nebo MOV formátu a teprve pak s nimi pracuje. Je to trochu zvláštní, že při dnešním výkonu počítačů nemůže pracovat přímo s MP4 soubory, do kterých HD HERO2 video zaznamenává. Teprve po konverzi se dostáváme k práci se samotným 3D - můžete si nastavit způsob zobrazení, což je několik možností Anaglyphu, klasického Side-by-Side či Over-Under či jen zobrazení pro levé nebo pravé oko. Hodně podstatné je nastavení konvergence, tedy místa, kde bude jakoby nulová plocha hloubky obrazu. Předměty za touto rovinou budou vstupovat do hloubky a předměty před touto rovinou budou z obrazu naopak vystupovat. Program následně umožňuje i ovládání dalších parametrů obrazu od vyvážení bílé přes expozici, kontrast, saturaci až po podobu oříznutí obrazu.
Dalším logickým krokem je export - zde můžete volit mezi 2D zobrazením, které je vytvořeno z obrazu pro levé oko (proč byste to ale dělali, když chcete natáčet ve 3D?!), Side-by-Side, Anaglyphem a současným zvoleným zobrazením přímo v programu.
Problém však nastal s prací s 3D fotografiemi. Přístroje vytvoří klasicky fotografie pro levé a pravé oko, ale po exportu do programu si je software interpretuje jako video a chce je konvertovat do AVI či MOV, což nefunguje. Anaglyph fotku vytvoříte i s pomocí externích programů, je však škoda, že tuto oblast nemá GoPro vyřešenou.
Turistické 3D?
Stojí za to investovat do dvou GoPro HD HERO2 kamer a k tomu ještě dokupovat 3D HERO set? Jak se to vezme. Samotný obraz je opravdu dobrý a proskreslený, a to i v případě samostatné kamery. Rozšíření tohoto typu kamer i mezi profesionály ukazuje, že máme před sebou velmi dobrý kus techniky. Ze zkušebních záběrů pak HD HERO2 vycházejí nadmíru dobře, ideálně ve venkovních prostorech, v interiérech je bohužel opět patrný šum, přestože šumový rozsah je lepší než u předchozí verze. Co mi trochu vadí je nepřítomnost displeje, který sice lze dokoupit k jedné kameře, v případě 3D setu však nemůžete zkontrolovat aktuální zobrazení.
Podání 3D mne samotného překvapilo - obával jsem se především zobrazení „rybím okem“, které mohlo efekt hloubky notně poškodit. Hloubka přesto tímto netrpí a zobrazení je opravdu pěkné. Navíc současné řešení je jedno z mála, které umožňuje i natáčení v nehostinných podmínkách a nikdo z ostatních výrobců nic podobného neposkytuje. Pokud tedy toužíte zaznamenat své adrenalinové kousky ve 3D, pak je GoPro velmi dobrou volbou.
Petr Hamšík