DJI Phantom 3 Professional

Odpovědět
Uživatelský avatar
pixel
Administrátor
Příspěvky: 161
Registrován: 03 srp 2011 14:24

DJI Phantom 3 Professional

Příspěvek od pixel »

Plynulá evoluce létajících kamer.
9. 11. 2015

Nejspíše si to obvykle ani neuvědomujeme, ale vývoj v některých oblastech techniky jde mílovými kroky kupředu. Je skoro neuvěřitelné, že před deseti lety byl dotykový telefon neznámým kusem hardwaru, zatímco teď je brán jako naprosto normální součást života. Žasnutí nad novou technikou pomalu uvadá přímo úměrně s tím, jak proniká do většinové společnosti. Byli jste u toho, když se „žaslo“ nad prvními počítači? Pokud ne, můžete velmi podobné pocity zažívat při další technologické minirevoluci - nástupu dronů.

Samozřejmě se zde nebavíme o velkých vojenských letadlech řiditelných na dálku z centrály americké armády, ale právě o různě velikých kvadro, hexa a oktokoptérách, nesoucích na svém podvěsu zpravidla kameru. V budoucnosti, která není příliš vzdálená, však budou osazeny například zařízením na přepravu balíků a používány na úkoly, které nás zatím ani nemohly napadnout. Vždyť i takový dotykový telefon se při příslušné aplikaci dovede proměnit v úplně jiné zařízení, což by jeho vývojáře ani ve snu nenapadlo. Pokud chcete zažít onen pověstný úžas nad novou technologií a zároveň být mezi prvními uživateli - kvadrokoptéra DJI Phantom 3 Proffesional, Advanced či Standard je určitě skvělým výchozím bodem.
Obrázek
Na čele pelotonu
Čínská firma DJI si za tři roky od prodeje prvního Phantomu 1 vybudovala pozici opravdového lídra na trhu s prodejem filmařských dronů. V jedné linii produkuje opravdu profesionální stroje S800 až S1000+, které umožňují osazení i těžkou kamerou typu RED a zároveň se svými řídicími systémy A2, Wookong-M, NAZA V-M2 a NAZA Lite podílí i na stavbě jiných dronů. Její produkt Phantom se stal v podstatě vzorem pro konzumní přístroj, který je snadno použitelný „out-of-the-box“, tedy bez nutnosti dlouze se s ním učit zacházet - doslova pár minut po vyjmutí z krabice můžete létat. Není se čemu divit, že tvar Phantomu brzy vstoupil i do popkultury - stačí jen zmínit jeho přítomnost v jednom z dílů seriálu South Park.

Přestože v případě Phantomu hovoříme o konzumním přístroji, je třeba zmínit, že ani ten není zrovna levný. DJI si za své „hračky“ nechá náležitě zaplatit a její pozice je v současné chvíli podobná jako u firmy Apple v oblasti smartphonů. Na druhou stranu Phantom 3 není rozhodně žádnou hračkou, je určen výhradně dospělým osobám, neboť při nejvyšší letové rychlosti může opravdu snadno zranit. Zároveň nelze hovořit o hračce i z toho důvodu, že výsledné záběry rozhodně snesou použití v profesionálním prostředí, byť nemáte takové možnosti jako s jinou koptérou od firmy DJI - Inspirem 1, který umožňuje oddělené ovládání dronu a kamery.

V současné chvíli existují již tři podoby dronu Phantom 3 - Professional, Advanced a Standard, přičemž my se budeme zabývat popisem nejvyššího modelu Professional.

4K everywhere
Jak se jednotlivé modely liší? V první řadě je nutné zmínit, že modely Professional a Advanced jsou odlišné pouze v jediném parametru a tím je rozlišení kamery pod modelem. DJI tímto v podstatě opouští cestu, kdy produkovala dvě linie Phantomů - v jedné řadě dron se stabilizovaným podvěsem, na který jste si mohli instalovat outdoorovou kameru GoPro a v druhé pak stejný dron, jen s kamerou dodávanou přímo od DJI na stabilizovaném podvěsu. Toto se s Phantomem 3 mění a volbu vlastního GoPro již nemáte. Od DJI je tento krok pochopitelný i ve světle informací, že firma GoPro chystá vlastní dron.

Model Professional se tak liší vyšším rozlišením 4K, zatímco model Advanced má pouze Full HD. V polovině prázdnin pak přišla firma DJI ještě s třetím modelem Standard, který je v podstatě „osekanou“ verzí předchozích dvou za přívětivější cenu. Opět má vlastní kameru s Full HD rozlišením, pro přenos obrazu ale využívá Wi-Fi, nemá Visual Positioning senzor, jeho ovladač nemá další funkční tlačítka, má menší dosah atd.

Nejlepší je pochopitelně verze Professional s 4K záznamem a s cenou, která u nás znamená 40 tisíc korun. To už opravdu není cena za hračku pro vnoučata. Přestože se může zdát na první pohled opravdu hodně přestřelená, jak uvidíme dále, je poměrně adekvátní, protože se jedná o opravdu vyladěný „all-in-one“ systém. Možná si hned zpočátku řeknete: „Na co mi bude rozlišení 4K, když se stejně všude používá maximálně Full HD.“ Jak ukazují mé zkušenosti ať už s natáčením ve 4K s Panasonicem GH4 či právě s Phantomem 3 Professional, každý záběr natočený v UHD, který je v postprodukci zpracován a následně downscalován na Full HD, vypadá mnohem lépe než záběr natočený přímo v 1080p.
Obrázek
Plynulá evoluce
Při prvním pohledu na Phantom 3 se nelze ubránit dojmu, že jde pořád o stejný stroj. Šasi je prakticky stejné s kosmetickými změnami od doby prvního Phantomu. Hlavní změny však probíhají uvnitř stroje - ať už jde o „vybavenost“ další funkčností či zlepšování typu silnějších motorů. Proč si vlastně Phantom 3 zakoupit?

Pro mne je hlavním důvodem obrovský technologický skok oproti verzi 2, kdy je řada vlastností převzata z modelu Inspire 1, který DJI představila na podzim minulého roku. O co jde? Pokud zde popisujeme vlastnosti modelu, pak to platí jak pro verzi Professional, tak pro verzi Advanced - jak zmiňuji výše, jediným rozdílem je rozlišení instalované kamery. Jaké vlastnosti Inspire 1 se nám tedy přesunuly do nového Phantomu?

Pro správné filmování či focení je dle mého názoru nesmírně důležité mít živý náhled přímo ze stroje. Phantom 2 toto sice umožňoval, buď jako Wi-Fi přenos u verze Vision 2+, který však neměl takový dosah, nebo jako uživatelské doplnění další anténou vysílačem, přijímačem a obrazovkou na ovladači. Samozřejmě tu byl ještě video přenosový systém Lightbridge přímo od DJI, který i v současné chvíli stojí 1199 EUR. Phantom 3 však má systém Lightbridge přímo integrován - tedy nejen přenos natáčeného obrazu, ale i veškerých telemetrických údajů přímo na tablet či smartphone připojený k ovladači s nainstalovanou aplikací DJI GO. Jde tedy v podstatě o stejnou vlastnost jako u Inspire 1 - o aplikaci a jejích možnostech se ještě rozepíši níže.

Dalším výrazným vylepšením je přítomnost Vision Positioning systému, opět převzatého z Inspire 1, tedy jedné kamery a dvou ultrasonických senzorů směřujících k zemi. Pomocí kamery pak Inspire „sleduje“ vzor na zemi a senzory mu naopak dávají informaci o výšce. Díky tomu dokáže Phantom 3 létat i v místech bez GPS, tedy ideálně ve velkých halách, ale i větších kancelářích. Předpokladem správné funkčnosti systému - tedy udržení pozice bez „plutí“ do strany - je výraznější vzor na podlaze. Pokud budete mít jednobarevné linoleum, pak se kamera nemá čeho chytit a dron pak nebude držet pozici tak, jak byste si představovali. Na druhou stranu podlaha s kontrastními plochami je pro tento systém ideální.

Změny hardwarové
Nejpodstatnější hardwarové změny jsme již probrali výše - zmiňme ještě další, na první pohled méně viditelné, ale pro komfort létání naprosto podstatné. Systém Phantomu 3 pro svou stabilizaci pochopitelně využívá satelity GPS, avšak podobně jako v případě Inspire 1 jsou tentokrát doplněny i o ruskou síť satelitů GLONASS. Tím pádem jich přístroj vidí mnohem více a zároveň je rozpozná rychleji a přesněji. Při letu jsem jich občas napočítal až 18 zároveň, přičemž například Phantom 2 zůstával spíše na polovině.
Obrázek
Druhým důležitým upgradem jsou mnohem výkonnější motory. Díky nim dokáže stroj při ideálních podmínkách letět rychlostí až 16 metrů za vteřinu, tedy 57,6 kilometrů za hodinu. Možná se to nezdá jako vysoká rychlost, ale při prvním vzletu záhy zjistíte, jak je nová verze oproti Phantomu 2 rychlejší, hbitější a lépe manévrovatelná. Při této rychlosti je pak nezbytné dávat opravdu bedlivý pozor na objekty v oblasti letu, protože například u lesa můžete být mnohem rychleji, než si zpočátku myslíte.

Pokud se podíváte podrobněji na tělo Phantomu 3, pak seznáte, že přistávací nohy trochu zmohutněly a každá z nich má integrovanou anténu, díky čemuž se signál neztrácí při jakémkoli natočení těla dronu. Nožičky mají také trochu větší rozestup, aby i při extrémnějších vychýleních nepřekážely výhledu kamery.

Samotná kamera má stabilizaci ve třech osách, přičemž dle specifikací je naprosto shodná s tou, kterou naleznete v Inspire 1 - tedy s čipem od Sony s možností pořizovat 12megapixelové fotky jak v JPG, tak v Adobe DNG či právě natáčet video ve 4K (4096 x 2160 ve 24/25p, 3840 x 2160 24/25/30p) a ve Full HD při 24/25/30/48/50/60p či 720p (24/25/30/48/50/60). Jak jsem již zmiňoval, kamera je na Phantomu přidělána již z výroby a skládá se ze samotné kamery na gimbalu a řídicí desky s konektorem Micro USB a slotem na Micro SD kartu. Řídicí jednotka při použití docela hřeje, hliníkové žebrování má ale teplo odvádět a překvapila mne i přítomnost malého větráčku. Kamera podporuje Micro SD karty do velikosti 64 GB, přičemž pro záznam ve 4K je nutné mít k dispozici nejméně kartu Class 10 UHS-1. DJI již v balení s dronem přikládá kartu o velikosti 16 GB. Při záznamu v nejvyšším rozlišení je datový tok videa ve 4K na 60 Mbps. Upřímně řečeno bych v tomto případě ocenil vyšší datový tok (alespoň 80 Mbps), protože při 4K by byl obraz mnohem lepší. Je možné, že se zvýšení dočkáme při nějakém upgradu firmwaru.
Obrázek
Co se týká kamery, předcházející modely Phantomu trpěly výrazným neduhem a tím byl „jello effect“ neboli vlnění obrazu způsobené přenosem vibrací na kameru při ostrém slunci, když GoPro musela natáčet při vyšší hodnotě závěrky. Musím říci, že zatím jsem na tento neduh při létání s Phantomem 3 nenarazil, což je skvělá zpráva. A to jsem létal také při ostrém letním slunci bez použití ND filtru. DJI jde v této oblasti do sebe, což je nesporně výtečné.

Další změnou, která nepotěší vlastníky Phantomu 2, je nová baterie, která je na rozdíl od předcházející tříčlánkové čtyřčlánková. Přestože baterie vypadá na první pohled úplně stejně, nelze ji vzhledem k počtu článků použít. Pokud jste si už vytvořili větší sbírku baterií, budete je muset opět nahradit novými a o poznání dražšími. Původní baterie pro Phantom 2 totiž stály 2.790 Kč, zatímco za nové utratíte 4.190 Kč, což je nehorázné navýšení. Přestože DJI argumentuje větší výdrží, při srovnání letového času se dostáváme zhruba na stejné hodnoty. Ano, je možné brát v potaz i větší odběr Phantomu 3, který musí napájet systémy, jež ve dvojkové verzi nejsou. Přesto je zvýšení o 1.500 Kč opravdu neospravedlnitelné. Pokud by díky tomu čas letu atakoval 30 minut, tak bych jásal. Ale takhle?

Co se týká energie Phantomu 3, pak zde naleznete výkonnější nabíječ, který dokáže baterii dobít zhruba za 50 minut, na rozdíl od verze Advanced, kde by dobití mělo trvat déle.

Změny na ovladači
S novým hardwarem se pochopitelně pojí i změny na ovladači, který je s několika výjimkami stejný jako u Inspire 1. Ovladač má tak vlastní akumulátor, který můžete nabíjet zároveň s baterií Phantomu 3. Oproti dvojkové verzi se mírně změnil tvar ovladače, je výrazně mohutnější, přibyla ovládací tlačítka a držák na mobil či tablet. Vzhledem k přenosu obrazu a telemetrických údajů má ovladač zároveň i dvě antény a na zadní straně pak Micro USB port a klasické USB na propojení s telefonem či tabletem. Která tlačítka jsou nová? Na přední straně je to tlačítko zapnutí, kterým můžete i zkontrolovat stav akumulátoru, dále pak tlačítko sloužící k návratu na bod vzletu. Na vrchní straně pod levým ukazovákem naleznete kolečko pro náklon gimbalu, tlačítko pro zapnutí nahrávání videa a přepínač mezi letovými módy. Pod pravým ukazovákem je pak tlačítko na vyfocení fotografie, přehrání již natočených videí a kolečko pro úpravu ISO. Zbývají dvě tlačítka na úplně zadní straně, kterým můžete přiřadit některou z dalších funkcí, ať už to je rychlé otočení gimbalu dolů či nahoru, vyvolání menu pro manuální nastavení hodnoty ISO a rychlosti závěrky a další. Co na ovladači ve srovnání s Inspire 1 chybí je pak HDMI výstup na další náhledový monitor a další konektor na budoucí datové využití. Jak jsem se však díval, před nedávnem začala firma prodávat „výměnný“ modul i s těmito konektory - předpokládám tak, že zájemci si budou moci výstup na HDMI dokoupit i pro Phantom 3.
ObrázekObrázek
Ovladač velmi dobře padne do ruky, jeho „buclatost“ je určitě příjemná a jednotlivé ovládací prvky jsou opravdu na svém místě. Se všemi se záhy sžijete a nemusíte vůbec sledovat, kde zrovna jsou. Předpokládejme, že budete létat s tabletem či mobilem na držáku se zapnutou aplikací DJI GO, kdy vám ovladač notně ztěžkne. Tehdy již přijde vhod nějaký postroj na tělo, ideálně „špagáty“ přes ramena s úchytem na ovladač, kdy nemusíte držet váhu rukama a můžete se soustředit opravdu pouze na let. Zde však přichází další výtka ukazující, že DJI přes „prémiovou“ cenu na některých částech stroje opravdu šetřila. Na ovladači se to týká držáku pro tablet, který je na rozdíl od kovového u Inspire 1 plastový. Pokud totiž používáte klasicky iPad Air, pak jeho váha trochu vychyluje plast na levou a pravou stranu a tablet se pak mírně houpá. Toto se mi s kovovým držákem u Inspire 1 rozhodně nestávalo! Větší zastoupení plastů je pak patrné i u vrtulí Phantomu 3, které zůstávají designově stejné jako u předchozího modelu, avšak vnitřek čepičky najednou nemá vnitřní kovový závit. Vrtule je tak plastový výlisek, který šroubujete na kovové rotory. Odpadá tím můj zvyk „roztočit“ vrtuli při nasazování a pouze ji dotáhnout klíčem - teď musím držet rotor a pečlivě utahovat. Pro nejvyšší zachování bezpečnosti se zároveň snažím vrtule utáhnout opravdu co to jde a příliš jsem nevěřil tomu, že plast vydrží delší dobu zátěž v závitu. A předpoklad se záhy stal skutečností - přetažení jedné vrtule na sebe nenechalo dlouho čekat. Naštěstí jsou v balení dvě sady, ale děsím se chvíle, kdy budu muset kupovat další vrtule. Toto se firmě DJI rozhodně nepovedlo.

Konečně letíme!
Pokud máte již zkušenosti s letem s Inspire 1, pak vás ovládání Phantomu 3 nemůže vůbec překvapit. Aplikace je totiž takřka totožná, byť se přejmenovala z DJI Pilot na DJI GO a trochu se změnil její vzhled. Při zapnutí máte na výběr z pěti možností - vstup do ovládacího menu s živým náhledem z koptéry, knihovna natočených médií, možnost Explore, což je v podstatě kombinace DJI e-shopu a ukázky aktuálních fotek a videí z firemní sítě Skypixel, vlastní profil a záznam letů.

Pojďme se podívat na ovládání dronu. Aplikace přináší zaprvé živý náhled z kamery koptéry v rozlišení až 720p, přičemž v tomto případě rozhodně záleží na podmínkách letu. V rádiově zahlušeném prostředí a s přibývající vzdáleností se vám tedy bude obraz nejspíše ztrácet - v ideálních podmínkách DJI uvádí dosah až dva kilometry. Sám jsem testoval na venkově až vzdálenost 900 metrů při bezproblémovém signálu - občas se mi ale stalo, že obraz zamrzl i při vzdálenosti několika málo desítek metrů. Problém spatřuji právě v rušení na konkrétním místě.
Obrázek
Prostřednictvím aplikace můžete ovládat úplně vše od počáteční kalibrace kompasu, letové jednotky a gimbalu přes nastavení jednotlivých parametrů dronu (včetně citlivosti ovládání atd.) až po specifikaci záznamu. V aplikaci dokonce můžete zapnout automatický vzlet, kdy se dron vznese zhruba do metru a půl a čeká na vaše další „příkazy“, nebo automatické přistání na bod vzletu, které je však podle mého názoru příliš rychlé a „tvrdé“. Osobně dávám přednost samostatnému a plynulému dosednutí. Home Point lze po vzletu navíc měnit a to buď na aktuální pozici koptéry, nebo na vaši aktuální pozici. Jaké informace aplikace přenáší?

Pro let je zásadní aktuální počet satelitů, síla signálu ovladače a přenosu obrazu a ukazatel stavu baterie, kdy vám aplikace udává i předpokládaný čas do úplného vybití dle aktuálního letu. Je totiž rozdíl v tom, zda létáte mírně či naopak s velkou akcelerací. Aplikace zároveň stanovuje „bod návratu“ dle vzdálenosti od Home Pointu - tedy stav baterie, od kterého se stroj začne automaticky vracet na místo vzletu, což je praktické nejen pro začátečníky. V dolní části obrazovky pak naleznete „radar“ ukazující pozici dronu vzhledem k vaší, ale také náklony stroje, výšku, vzdálenost od bodu vzletu, rychlost stoupání či klesání a rychlost letu. Co se týče telemetrických údajů, dochází bohužel k jistému zmatení v případě výšky stroje. Toto není nic zvláštního - podobná věc se děla i u Phantomu 2. Pokud totiž vyletíte z vyvýšeného místa, například z kopce či rozhledny, Phantom si bude zpočátku myslet, že je ve výšce vzletu, byť může mít pod sebou již několik desítek metrů. Jak jsem si všiml, údaj se následně upraví, pokud necháte dron chvíli „stát“ na místě. Není to však bohužel pravidlem a předpokládal bych, že o správnou výšku se postarají senzory.

V aplikaci můžete mít jako velký obraz buď náhled kamery, nebo mapu s aktuální pozicí dronu, nejkratší vzdáleností k bodu vzletu a trasou letu v oblasti. Jak jsem již několikrát zmiňoval, s dronem se létá neobyčejně snadno a záběry, které dokážete vytvořit, jsou svou plynulostí a prokreslením opravdu na profesionální úrovni. Kamera sice dle mého názoru nereaguje zas tak rychle na změny v jasu scény a při jasném počasí možná mírně přepaluje, nic vám však nebrání použít manuální ovládání ISO a závěrky či využít ND filtr. Čím jsem byl neobyčejně příjemně překvapen byla stabilita obrazu. Pokud necháte Phantom 3 „viset“ ve vzduchu, záběr připomíná bez legrace video točené na stativu. Manévrovatelnost stroje je také na výši, přičemž určitým problémem stále zůstává švenkování. Pohyb vpřed a vzad či diagonálně je bez potíží, plynulý švenk však vyžaduje opravdu mnohem víc tréninku.
Obrázek
Co se týče módu letu, zatím můžete využít pouze klasický GPS mód či Atti Mode, kdy resetujete „čumák“ dronu do určitého směru a ovládání vpřed i vzad pak zůstává stále stejné, ať už koptéru natočíte jakkoli. A to je v současné chvíli bohužel vše - zatím není přítomen ani Home mód, kdy stroj rotoval kolem bodu vzletu. DJI však slibuje, že do aplikace záhy dodá i další možnosti letu. Například Waypoints, kdy si stanovíte trasu letu včetně výšky, stroj pak letí automaticky a vy se staráte pouze o záběr kamery, Point of Interest se stanovením bodu, ke kterému bude kamera vždy směřovat záběr při plynulé rotaci po kruhu, nebo Follow Me, tedy automatické následování určeného ovladače.

Poslední novou možností je živý streaming videa přímo na YouTube či jiné servery jen s pomocí aplikace a mobilního či Wi-Fi připojení. Zde lze říci - ano, občas je to použitelné. Nastavení streamu je snadné, stačí jen připojit se k YouTube účtu, určit název, popis streamu a záhy můžete sdílet stream třeba na Facebooku. Problém však je, že i při silném Wi-Fi připojení jsem zjistil, že občas ve streamu vypadává několik sekund videa a obraz tak zamrzne. Podle mne je to způsobeno pomalým enkódováním přímo v aplikaci, kdy se DJI GO pokouší streamovat přímo v 720p. Takový datový tok je problematický i pro výkonný počítač. Možná by stálo za to mít možnost ovlivnit kvalitu streamu - uvidíme, jak si s tím firma poradí v dalších aktualizacích.

Stojí za koupi?
Nedělejme si iluze, že za rok zde bude Phantom 4 s dalšími úžasnými vlastnostmi. Stojí tedy Phantom 3 Professional za koupi? Dle mého názoru jde o velký skok kupředu, byť zde jsou nemilé okolnosti (cena baterií, šetření ve formě změny kovových částí za plastové a další). Pro mne je však Phantom 3 Professional zatím nejlepší možností, jak v kompaktním těle snadno pořídit dechberoucí záběry, kvůli nimž bychom museli před pár lety vynaložit statisíce korun za použitou techniku. 4K obraz je výborný, byť jej nelze srovnávat například s výstupy z Panasonicu GH4 a podobných. Chcete létat, kvalitně natáčet a poměrně rychle se naučit správné postupy? Phantom 3 Professional je určitě správnou volbou!

Výrobce: DJI
Zapůjčil: TELINK s.r.o.

Petr Hamšík

Odpovědět