Je všeobecně uznávaným faktem, že s opravdovými inovacemi a vynálezy přichází převážně západní civilizace. Čína je tak spíše vnímána jako obrovská montovna plná kutilů, kteří jsou schopni západní produkty v neuvěřitelné rychlosti okopírovat a vrhnout na trh v nespočtu více či méně povedených a (ne)funkčních kopií. Tento náhled ale postupně přestává mít všeobecnou platnost - stačí pohlédnout do oblasti telekomunikačních technologií na firmy jako je Huawei či Xiaomi, které dokáží vyrobit opravdu konkurenceschopné mobilní telefony s výborným hardwarem za takřka polovinu ceny oproti špičkám trhu jako je Samsung, HTC či Apple.

Firma DJI, která vznikla v roce 2006 v čínském Shenzhenu, začínala také v několika malých kancelářích a do dnešních dnů se vypracovala do velikosti mezinárodní společnosti, která do velké míry udává směr v oblasti dronů - čtyř, šesti a osmivrtulových koptér. Jejich koptéra s názvem Phantom, s níž přišli na trh před dvěma roky, do jisté míry vytrhla oblast leteckého snímkování a natáčení ze spárů modelářů a kutilů, kteří do té doby museli věnovat spoustu času nastavování a tréninku se svými stroji, než byli schopni dosáhnout famózních záběrů.

V případě Phantomu stačila krátká instruktáž a díky sofistikovanému řídicímu počítači a stabilizaci pomocí GPS, kompasu a gyroskopu si v podstatě každý mohl natočit svůj dům z výšky. Samozřejmě stále nešlo o „hollywoodskou“ kvalitu obrazu - k záznamu sloužila (a stále slouží) outdoorová kamera GoPro na speciálním stabilizačním držáku, přesto šlo o výborný a zároveň opravdu snadno ovladatelný stroj. Phantom do jisté míry stanovil to, jak si veřejnost představuje drona - objevil se například i na titulní straně časopisu Respekt či v seriálech South Park a Teorie velkého třesku.

Jestliže Phantom patří spíše do oblasti hobby, oktokoptéry Spreading Wings S800 až S1000+ pak náleží přímo do profesionální sféry s držáky na zrcadlovky typu Panasonic GH4 či Sony A7. Mezi těmito dvěma póly ale existuje oblast profesionálů, kteří chtějí lepší obraz a možnosti ovládání, zároveň ale nemohou do techniky investovat několik stovek tisíc korun. Odpovědí by pro ně mohl být DJI Inspire 1.

Vše pro profi natáčení v jednom kufříku
Při zakoupení Inspire 1, jehož cena se dvěma ovladači jen o deset korun nepřesáhne sto tisíc korun, dostanete v podstatě nevelký pevný černý kufřík. Sto tisíc je už opravdu cena, která předpokládá, že si na sebe bude Inspire 1 vydělávat - druhou možností je, že si stroj pořídí opravdu movitý hobby letec.
Co se skrývá uvnitř kufru? Středobodem všeho je samotný dron Inspire 1 s unikátním konceptem ramen s rotory. V rámci balení pak naleznete tradičně nabíječku, dvě sady vrtulí, propojovací kabely a vysílače. Inspire 1 se prodává ve dvou verzích - s jedním vysílačem, s nímž následně musíte ovládat jak drona, tak kameru pod ním, nebo se dvěma, kdy jeden operátor zastává roli pilota, zatímco druhý se plně věnuje kameře a záběrování. Jak si ukážeme dále, tato možnost je mnohem lepší.

Samotný dron je unikátní svým konceptem, ale i zajímavým futuristickým designem. Hlavním poznávacím znamením jsou ramena, na kterých jsou umístěny rotory - v režimu převážení jsou čistě horizontální. DJI však vytvořila hydraulický systém, který umožňuje tělo dronu přesouvat nahoru a dolů. Před prvním letem se tak tělo vysune směrem vzhůru a vy můžete připevnit 4K kameru na čelo dronu.

V podstatě celé složení přístroje před prvním letem je neobyčejně snadné a připomíná do jisté míry práci s DJI Phantomem, jen s tím rozdílem, že v případě Inspire 1 jde o mnohem sofistikovanější technologii. Kromě připojení kamery vás čeká už jen správné nasazení vrtulí, kdy dvě z nich mají bílou tečku. Je rozhodně doporučeno vždy před letem zkontrolovat, že jsou vrtule správně „zacvaknuty“, neboť Inspire nemá žádné senzory, které by případnou chybu mohly odhalit.

Letíme
Po instalaci kamery a vrtulí se můžete pustit do prvního letu. Inspire 1 je podobně jako další drony od DJI vybaven GPS polohovacím systémem, který udržuje stabilitu ve spolupráci s dalšími senzory od gyroskopu až po barometr s určením výšky. Při prvním zapojení je nutné tradičně zkalibrovat kompas a následně počkat, až si dron nalezne potřebný počet satelitů pro bezpečný let. Ve srovnání s Phantomem 2 je Inspire 1 v hledání opravdu mnohem rychlejší - nalézá jich také mnohem víc. Nejspíše je to i tím, že dron využívá více systémů lokalizace, nejen americké GPS.

Co se týká vysílačů, oba dva jsou v podstatě shodné - jejich činnost se nastavuje v obslužné aplikaci. Co dělá z letu s Inspire 1 opravdu úžasný zážitek je zejména kombinace s tabletem a vlastní aplikací DJI Pilot pro Android i iPhone. DJI zde do jisté míry přebírá svůj koncept v rámci Phantomu 2 Vision+, který také využíval tablet či smartphone pro náhled kamery a další funkce. Inspire 1 ale přichází s dalšími velmi podstatnými vylepšeními.

Vysílač a přijímač
Můžete správně namítnout, že přenos obrazu se objevil již u zmiňovaného Phantomu 2 Vision+, avšak tehdy šlo o přenos pomocí wifi signálu, který byl zesílen extenderem na požadovanou delší vzdálenost. V době výrazného rušení stále větších oblastí však není spoléhání na wifi signál u dronu to pravé ořechové. Inspire 1 proto přichází s integrovaným Lightbridge systémem, který je vestavěn přímo do přijímače/vysílače, který v rámci hmotnosti opravdu ztěžknul. Na vysílači tak naleznete klasický USB konektor na připojení tabletu či smartphonu, dále pak CAN bus port, který zatím nemá žádnou funkci, Micro USB pro připojení ovladače k počítači a nakonec HDMI Out pro možnost připojení dalšího náhledového monitoru, na kterém můžete sledovat přímo aktuální pohled kamery. Dosah Lightbridge je v ideálních podmínkách neuvěřitelné 2 km, při testování jsme lehce překročili hranici 1 km a přenos byl obvykle stále výborný.

Samotný ovladač má integrovanou 6000 mAh LiPo baterii, což může být výhodou, ale i nevýhodou. Je pravda, že při zhruba 10 letech se kapacita akumulátoru snížila zhruba o 25 %, tudíž letů zvládnete opravdu hodně, na druhou stranu jste vždy vázáni na nabíjení prostřednictvím síťového adaptéru.

Ovladač má dále na těle klasické tlačítko pro zapnutí, tlačítko pro automatický návrat domů a na horní straně dvě kolečka pro ukazováky, kdy to levé ovládá při režimu jednoho operátora náklon kamery nahoru a dolů či otáčení kamery okolo osy Z, druhé pak ISO kamery. Na levém ukazováku pak máte ještě tlačítko pro zapnutí natáčení videa, zatímco na pravém tlačítko pro focení a nakonec pro vyvolání nabídky již natočených videí. Je dobré poznamenat, že Inspire může pracovat buď v módu natáčení, nebo focení - při natáčení videa nelze snímat fotografie.

Ještě zbývá zmínit na levé straně umístěný přepínač módů P, A a F. P Mode má několik stupňů: P-GPS, kdy využíváte jak GPS, tak nový Optical Flow systém (viz dále), dále P-Opti, kdy není k dispozici GPS signál, ale můžete využít Optical Flow a nakonec P-Atti, kdy není k dispozici ani GPS ani Optical Flow a dron využívá pouze svůj barometr k určení výšky. Druhý mód je pak Attitude, kdy se nevyužívá GPS pro určení pozice stroje, ale můžete se s její pomocí automaticky vrátit na bod vzletu. Poslední F mód v současné chvíli představuje pouze Course Lock mód, kdy si dron zamknete v pozici „čumáku“ a následně se s ním můžete libovolně natáčet kolem své osy, ale příkaz doleva bude vždy směrovat stroj nalevo, nikoli doleva z pohledu stroje.

Další podstatnou informací je i to, že ovladač obsahuje vlastní GPS lokátor, který můžete použít pro aktualizaci „home pointu“ například v situaci, kdy chcete vycházet z vaší pozice pro manévrování či automatický návrat stroje.

Zbývají poslední dvě tlačítka na spodní hraně přístroje, kterým můžete přiřadit vlastní funkci - například vynulování kamery do základní pozice, přepínání naklánění nahoru a dolů či rotaci na levém tlačítku.

Pohled na samotný dron
Nyní několik číselných údajů týkajících se těla dronu. Společně s baterií váží něco pod 3 kg, baterie má kapacitu 4500 mAh, což by mělo stroj udržet ve vzduchu zhruba 18 minut. DJI nabízí k dokoupení ještě trochu silnější baterii s kapacitou 5700 mAh, která let prodlouží na něco přes dvacet minut. Úžasnou vlastností je již zmiňované přesouvání ramen s rotory, které probíhá automaticky v případě, kdy se Inspire „dozví“, že je zhruba ve výšce dva metry nad povrchem. Samozřejmě ale můžete ramena přesunout i manuálně. Další podstatnou součástí je pak Optical Flow systém, který se skládá z dvojice „sonar“ sensorů a jedné kamery, přičemž tato kombinace je směřována přímo proti zemi. Systém tak snímá povrch a jeho strukturu, díky čemuž dokáže stroj stabilizovat na místě i ve chvíli, kdy není k dispozici GPS systém - tedy kupříkladu uvnitř budov a podobně. Funguje to překvapivě dobře a lze říci, že Inspire díky tomu „sedí“ ve vzduchu jako přibitý.

Další z hardwarových součástí je pak 4K kamera na vlastním stabilizovaném držáku. Tuto kameru lze odejmout a díky tomu i připevnit na samostatný ruční držák, který DJI představila letos na CESu v Las Vegas a hodlá jej prodávat od tohoto června. Možnost sundat současnou 4K kameru ukazuje i na to, že do budoucna se počítá s možným upgradem. Pokud se totiž podíváte na současný „čumák“ dronu do míst s otočným portem na kameru, spatříte v konstrukci odpružení na silent blocích i další kulaté výkusy, které tam nemají v současné chvíli žádnou funkci. Je tak skoro jisté, že DJI počítá s možným upgradem do budoucna.

Samotná kamera umožňuje natáčení ve 4K (3840 x 2160 nebo 4096 x 2160 v 25, respektive 24 fps) v MP4 či MOV formátu o maximálním datovém toku 60 Mbps. Zároveň umožňuje fotit 12megapixelové fotografie (4000 x 3000 bodů ve 4/3 nebo v poměru stran 16:9) ve formátu JPEG či Adobe DNG RAW.
Objektiv kamery má ohniskovou vzdálenost 20 mm, světelnost f/2.8 a je složen z devíti optických členů. DJI uvádí, jak je úžasné, že kamera nemá žádné zkreslení typu rybího oka, což je trochu matení zákazníků. Rybí oko přišlo mezi drony především s použitím outdoorové kamery GoPro, která má objektiv typu rybí oko proto, aby při jejím primárním použití (seskoky, sjezdy na kole či na motorkách atp.) bylo vidět co nejvíce z daného prostředí. DJI však použila klasický objektiv, který, světe div se, zkreslení nemá - prostě proto, že to není rybí oko. Zorný úhel objektivu je pak 94 stupňů. Ještě zmiňme citlivost - ISO pro video je v rozmezí 100 až 3200, zatímco ISO pro fotografie v rozmezí 100 až 1600.

Kamera má zároveň ještě ochranný filtr před objektivem, který lze v případě jasného počasí vyměnit za tmavý ND filtr pro odstranění jello efektu. V rámci natáčení je ještě důležité zmínit, že musíte myslet na opravdu rychlé MicroSD karty o specifikaci alespoň Class 10 U1 či ještě lépe U2.

Již jsme zmiňovali, že díky unikátnímu designu transformujících se ramen s rotory má kamera Inspire 1 možnost 360stupňového pohledu. To je bezesporu pravda - otáčet se můžete o celé kolo, avšak uchycení kamery počítá pouze se dvěma otočkami, tedy o 720 stupňů. Pak se kamera zarazí a můžete točit jedině zpátky opět o dvě otáčky.

Létání s aplikací
Při letání s Inspire 1 je středobodem opravdu aplikace. Musím říci, že ve srovnání s Phantomem 2 je DJI Pilot jedním z faktorů, proč se s Inspire 1 tak dobře létá. Aplikace vám v prvé řadě umožňuje nastavit vše, co k letu potřebujete, od primární kalibrace kompasu přes rozlišení natáčeného videa či spárování s dalším ovladačem až po určení, zda budete ovládat dron či kameru nebo specifikaci letu v Módu 1 či v Módu 2 (tj. přehození „plynu“ - stoupání a klesání na levý či pravý knipl). Aplikace DJI Pilot vám v prvé řadě poskytuje důležité informace o letu a stavu stroje - tedy o počtu satelitů, v jakém módu právě létáte, jak silný je signál ovladače či HD obrazový signál. Dále vás pak informuje o stavu baterie a nastavení kamery (ISO, rychlost závěrky, EV, rozlišení videa či vyvážení bílé).

Pro samotný let jsou pak důležité informace o výšce, vzdálenosti od „home pointu“ a rychlosti stoupání či klesání. Zároveň ale vidíte i pozici stroje a zorný úhel kamery.

V rámci letu máte k dispozici náhled kamery či pohled na mapu, přičemž oboje lze jednoduše měnit poklepem na tablet či telefon. Samotná mapa vám při natáčení ohromně pomůže - na větší vzdálenosti nemáte příliš šanci odhadnout přesnou pozici stroje, zatímco na mapě jasně vidíte, kde se nacházíte. Sám jsem byl až překvapen, když jsem se domníval, že jsem mnohem dále, než tomu ve skutečnosti bylo. Také jsem si netroufl na větší vzdálenost než něco přes 1 km - už za hranicí 600 metrů je Inspire 1 spíše drobnou tečkou a při vzdálenosti jednoho kilometru jej těžko hledáte.

Aplikace umožňuje zároveň nastavit několik dalších funkcí - od automatického vzletu po nastavení pohybu kamery, když jste v režimu pilota a zároveň kameramana. Zde si můžete nastavit klasické FPV, dále Follow Me, tedy plynulé natáčení kamery za vaším pohybem se strojem, a Free mód, kdy se můžete otáčet se strojem jak chcete a kamera si bude stále držet stejný směr. Poslední tlačítko kameru „vynuluje“ do základní pozice - tedy přesněji na pohled dopředu, abyste jí mohli otáčet doleva a doprava o 360 stupňů. Další možnost nastavení je pak v definování nového home pointu, kdy si lze určit novou pozici stroje či aktuální pozici pilota díky GPS v ovladači.

Aplikace umožňuje také nastavení dalších vlastností stroje, například výšky při návratu domů při ztrátě signálu, detailnější nastavení kamery či „tweakování“ motorů. Nastavit lze například i maximální vzdálenost a výšku.

Pokud potřebujete kupříkladu vysílat živý přenos z letu vaší koptéry, máte nově i tuto možnost, přičemž poprvé s tímto firma DJI přišla v rámci představení nové koptéry Phantom 3. Aplikace DJI Pilot totiž umožňuje streaming pomocí mobilní sítě přímo na YouTube, což je nesporně zajímavá vlastnost.


Létání - plusy a minusy
Začněme s tím, co mi při letu chybělo. V prvé řadě je to mód Home Lock, který se dnes vyskytuje běžně, avšak u Inspire 1 zatím není k dispozici. Stejné je to v případě módu Point of Interest, tedy jakéhosi bodu zájmu, na který bude kamera stále mířit. Obě tyto možnosti jsou v rámci aplikace DJI Pilot již vidět, ale nemůžete si je vybrat s tím, že jsou v módu „Coming Soon“. Podobné je to pak v případě Ground Station, tedy definování bodů, přes které by měl Inspire 1 automaticky letět. Jestliže je tato funkce dostupná u Phantomu 2 Vision+, není důvod, aby ji DJI nedodala i do této vlajkové lodi. V rámci dalšího updatu firmwaru a aplikace tedy můžeme čekat nové funkce.

Další věcí, kterou budete při natáčení postrádat, je bezesporu stínítko na tablet - takřka každý je totiž velmi lesklý a při ostrém slunci na něm mnoho neuvidíte. Co se týká výdrže baterie, základní 4500 mAh vydrží opravdu zhruba 18 minut. Je tu však velké ale - reálně budete létat asi 14 minut, poté vás aplikace začne varovat, že máte slabou baterii a zhruba po minutě přejde stroj k automatickému návratu domů (toto lze na tabletu přerušit). Pokud pak baterie klesne na kritickou hodnotu, začne Inspire 1 plynule klesat, ať už k vám mezitím doletěl nebo ne. Všechny tyto skutečnosti (časové limity pro upozornění lze nastavit) pak zkracují reálnou dobu letu, protože při prvním varování se spíše raději vrátíte a nelze pak hovořit o nějakém volném letu. Na druhou stranu se Inspire 1 snaží, aby vám „nedošla šťáva“. Mezi další nevýhody pak patří občasné kompresní artefakty v záznamu - pokud natáčíte s ND filtrem, vypadá výsledné video ve formátu MOV občas jako v rozlišení 1080p, což kameře příliš nelichotí. Na druhou stranu pokud nahráváte v MP4, pak k artefaktům nedochází.

Ale zpět k tomu, v čem je Inspire 1 unikátní. Především je to relativně snadná ovladatelnost, která však může vést i k tomu, že s ním začne létat naprostý začátečník. To bych opravdu nedoporučoval, protože Inspire 1 je opravdu rychlý a karambol zapříčiněný nedostatkem zkušeností je spíše pravidlem než náhodou.

Co mne však nebývale překvapilo je rychlost stroje - Inspire dokáže totiž letět i 22 metrů za vteřinu, což je skoro 80 km v hodině! Kupříkladu Phantom 3 má maximální rychlost při bezvětří 16 metrů za vteřinu, tedy 57,6 km v hodině. Inspire 1 má opravdu silné motory, přičemž dokáže být naprosto stabilní i ve velmi silném větru. Krásně to ilustrovalo sledování natočeného videa, kdy Inspire 1 zůstával na své pozici. Video vypadalo takřka jako fotografie, pouze větrem ohýbané stromy na zemi prozrazovaly, že let probíhal v opravdu silném větru. S tím také souvisí vysoká manévrovatelnost - Inspire přesně reaguje na vaše povely, dokáže nebývale zrychlit či naopak zabrzdit. Bez nadsázky mohu říci, že jde o nejlépe ovladatelný stroj, který jsem dosud řídil.

Co se týká natáčení, použitý gimbal ve spojení s kamerou zastává neobyčejně skvělou práci. Obraz je stabilní, při letu za ostrého slunce a modré oblohy za použití ND filtru jsem na žádném záběru nezpozoroval byť ani náznakem „jello“ artefakt, což se například o Phantomovi říci nedá. Několikrát jsem zmínil, že s Inspire je možné létat jako pilot a kameraman zároveň, nebo lze rozdělit tyto funkce mezi dva operátory. Druhou možnost bych rozhodně preferoval, protože můžete být sebelepší pilot, stejně však nedosáhnete úrovně ladnosti, jakou umožňuje domluva dvojice operátorů. Kupříkladu letíme podél říčky a chceme, aby stroj udělal plynulé panorámování. Vy můžete pouze letět dopředu a pomocí mapy si hlídat vzdálenost, zatímco kameraman nasnímá krásný záběr.

Inspire 1 je úžasným kouskem techniky. V jednom balení získáte v podstatě vše, co potřebujete pro úchvatné letecké záběry bez nutnosti vymýšlení vlastní „sestavy“. Ano - s dronem S1000+ s Panasonicem GH4 v podvěsu natočíte kvalitnější záběry už jen díky záznamu na GH4, avšak mějte na paměti, že v tomto sestavení se dostáváte na více než dvojnásobnou cenu. Částka 100 tisíc korun za Inspire 1 se dvěma ovladači není malá, ale stroj je opravdu určen pro segment lidí, kteří se natáčením živí. Pokud s koupí váháte, vyzkoušejte si ho na vlastní kůži a váhat možná přestanete.

Výrobce: DJI
Zapůjčil: TELINK s.r.o.

Petr Hamšík