Film Kingsman: The Secret Service mě nesmírně potěšil, už proto, že jsem o něm vlastně vůbec nic netušil a před výletem do kina jsem neviděl ani jediný trailer. Nakonec se z téhle podívané vyklubala úžasná záležitost plná humoru, nadhledu, špionážní akce, která je jednak skvělou poctou spy filmům minulého století, ale zároveň i skutečně moderním filmem. Je to perfektní ukázka toho, jak dělat filmy navazující na odkaz starých legend, jak tenhle odkaz vzít a posunout ho o něco dál, aniž by zanikl duch původního díla. Režisér Matthew Vaughn zkrátka trefil do černého. Ostatně o jeho schopnostech vytvořit prvotřídní zábavnou „akčňárnu“ není třeba pochybovat, dokázal to už třeba v Kick-Ass nebo v X-Men: First Class. Zde nicméně vytvořil své dost možná zatím nejlepší dílo a určitě dal vzniknout i nové populární filmové sérii.

VFX producent Stephen Elson a supervizoři Steve Begg, Paul Docherty, John Bruno a Kevin Tod Haug byli vůdčí silou trikové práce na Kingsmanovi. Mezi pracovišti, která se podílela na VFX, pak vyčnívalo především studio Nvizible, které dokončilo přes 210 efektových záběrů. Kromě toho zde pak byli i Prime Focus, BUF, Baseblack, NVizage a Blind Ltd. O jejich práci si budeme povídat v tomto článku.

Agent Harry „Galahad“ Hart hraný Colinem Firthem.

Režisér Matthew Vaughn (uprostřed) se Samuelem L. Jacksonem v roli Valentina (vpravo), Colinem Firthem v roli Galahada (vlevo), Taronem Egertonem v roli Eggsyho (úplně vlevo) a Sofií Boutellou v roli Gazelle (úplně vpravo).

Vražedné digitální nohy
Jedním ze zásadních efektů, které se prolínaly celým filmem, byly prostetické nohy záporačky Gazelle. Herečka Sofia Boutella, známá především ze Superbowl reklamy na boty Nike, samozřejmě nohy má a během celého natáčení je také používala. Nosila nicméně od kolen dolů zelené legíny a lidé z Nvizible je posléze v pořízených záběrech nahradili digitálními prostetickými verzemi, které postavě sloužily jako vražedné čepele. Aby se zajistilo, že vše toto proběhne bez velkých problémů, museli Nvizible již na place zajistit promyšlené natáčecí postupy a pořízení různých doplňkových elementů a referencí.

Filmaři při natáčení zapojili motion control, aby různé záběry mohli natočit klidně několikrát s herci zabíranými zvlášť v různých jetích - ty pak složili postprodukčně dohromady (bylo tomu tak třeba ve chvíli, kdy Gazelle a Eggsy vyskočí proti sobě v závěrečné konfrontaci). Sofia Boutella jednak natáčela množství akce sama, zároveň ale šlo mnohdy i o práci kaskadérů, bylo tedy nutné, aby Nvizible zhotovili množství digitálního nahrazování tváří. Akční záběry přitom nebyly vůbec jednoduché, bylo v nich obrovské množství pohybu a to jak hereckého, tak kamerového - na place byly zapojeny vysokorychlostní Phantom kamery i různé rigy, které dovolily manipulovat s kamerami v plné rychlosti dle libosti, stejně jako časosběrné rigy.

Záporačka Gazelle a její prostetické nohy, které fungovaly jako vražedná zbraň.

Nvizible nakonec pro každý záběr pořídili množství „witness“ záběrů, tedy takových, které akci zabíraly z jiných úhlů než hlavní kamera. To ve výsledku umožnilo pohodlný tracking i náročných scén. Každý záběr nicméně musel být pečlivě rotoscopován, autoři maskovali veškerou přítomnou akci a teprve ve chvíli, kdy byli hotovi, mohli začít přidávat digitální nohy. „Animování prostetických nohou bylo dosti nezvyklé a náročné, neboť jsme museli odstranit většinu původních pohybů a poté je nahradit animací uzpůsobenou pro zahnuté čepele,” říká Matt Kasmir, VFX supervizor z Nvizible. „Chtěli jsme těm čepelím dát osobnost…”

Trikaři rovněž naskenovali, co mohli - prostředí i herečku. To jim pak pomohlo zaplnit mezery tam, kde po rotoscopingu museli zpětně dotvořit chybějící elementy. „Tohle doplňování natočených záběrů bylo pochopitelně velmi rozsáhlé,“ říká Kasmir. „Museli jsme nahrazovat velké části podlahy, ta byla navíc zaplněna komparzisty, kterým měly chybět hlavy. K tomu v závěrečné scéně neustále blikalo disco osvětlení podzemního klubu, takže jsme vše museli synchronizovat se světelnými podmínkami. Naštěstí se nám podařilo nechat chování žárovek řídit pohybem kamery na časosběrných kolejích, takže většinou jsme měli jednotlivá jetí zcela synchronní. Tam, kde tomu tak nebylo, nám pomohly scany a CG volumetrická světla, která jsme pak ručně dodávali do scén tam, kde výsledek po vyčištění a nahrazení scény nevypadal zcela věrohodně.” I přesto si nakonec autoři zavolali na pomoc studio Peerless, které jim pomohlo především s přidáním mrtvých bezhlavých těl.

Spousta záběrů finální konfrontace byla složena z několika separátních jetí na motion control systému.

Jak bylo zmíněno, herečka se nechala v některých případech zastoupit kaskadéry - úkolem trikařů pak bylo složit herecké a pohybové výkony dohromady i třeba v průběhu jediného nepřerušovaného záběru. Autoři si v takových momentech pomohli tvorbou hereččiny digitální dvojnice, kterou používali ve framech, kdy byl nutný přechod. Ze separátních natáčení na bluscreenu pak měli rovněž velkou databázi záběrů na tvář Sofie Boutelly z různých úhlů s rozličnými výrazy, které pak nasazovali na obličeje v momentech, kdy místo herečky hrála kaskadérka. Jen velice zřídka byli nuceni použít i digitální tvář a bylo to většinou jen na pár framů.

Kromě toho pak autoři využívali digitální dvojníky při dodávání odrazů, čepele i násady nohou byly totiž z reflektivních materiálů. Vedle toho pak samozřejmě Nvizible zachycovali i HDRI snímky pro všechna prostředí, které zapojovali do CG renderů. Ve výsledku zkrátka studio skutečně dostálo svému jménu, neboť nohy záporačky Gazelle vypadají realisticky za všech podmínek a efekt je téměř neviditelný. Nvizible se postarali o 220 záběrů, z toho polovina byla zaměřena jen na Gazelliny nohy - na projektu se podílelo 30 lidí.

Závěrečné scény byly vylepšeny o časté speciální a digitální částicové efekty.

Ohňostroje vybuchujících hlav
Podobně jako měli X-Men: Days of Future Past svoji sekvenci s Quicksilverem, i v Kingsmanovi je jedna taková scéna, kterou prostě nezapomenete, už proto, že se při ní bude kino otřásat smíchy. Ano, jde o geniální sekvenci, při níž hlavy všech zlých a prodejných světových pohlavárů explodují v záplavě efektů, které vypadají jako ohňostrojové výbuchy. To vše se navíc jako správná choreografie odehrává v rytmu hudby, což ještě umocňuje celý zážitek. O tenhle konkrétní efekt se postarali tvůrci z pařížského studia BUF.

„To hlavní, co jsme před začátkem tvorby tohoto filmu řešili, bylo jak vytvořit nezapomenutelný efekt, který předtím ještě nikdo nezhotovil,” říká Geoffrey Niquet. „Celá ta základní myšlenka explodujících hlav je v zásadě absurdní až směšná, bylo ale nutné uchopit ji velmi citlivě, aby se nezměnila v něco nadmíru násilného. Koneckonců během devíti záběrů vybuchne ve filmu 216 hlav a to už je pořádná míra krvavých prvků.“ A tak se zrodil nápad vytvořit tyhle výbuchy jako stylizované partikly v podobě ohňostrojů, což je něco, co nadsázce a humoru celého filmu sedělo perfektně.

„Od Matthewa a Kevina Tod Hauga, hlavního VFX designéra projektu, jsme dostali velmi detailně zpracované zadání a mood boardy,” říká Niquet. „V nich byly nesmírně promyšlené studie různých referencí, které jsme měli na projektu využít. Explodující žárovky, vybuchující melouny, tlakové vlny, supernovy, prstence kouře a podobné věci. Kromě toho jsme pak jako inspiraci pro choreografický aspekt sekvence dostali na poslech písničku Dance Until Dawn od Busby Berkeleyho.” Není zkrátka nad to mít režiséra s jasnou představou o tom, jak má film vypadat a působit.

Autoři následně začali pracovat na tom, aby všechny tyto scény získaly toho potřebného „surrealistického, veselého a oslavného” ducha, o kterém režisér mluvil od začátku. „Byla to skvělá spolupráce,” vzpomíná Niquet. „Dostali jsme srozumitelné zadání, ale pak jsme víceméně měli volnou ruku v tom, kam vše zavedeme dál.” Byli to proto hlavně oni, kdo dotáhl efekt do finálního extrému.

Za geniálním vzhledem vybuchujících hlav stálo francouzské studio BUF.

Rozhodli se k němu totiž přidat ohňostrojové výbuchy, konfety, různé jiskry a podobné partikly, kusy cákající barvy i drobné atomové hřiby. Především se ale zasadili o změnu barvy z krvavě rudé na všechny druhy barevného spektra, od tyrkysové přes oranžovou až po fialovou. „K tomu jsme navíc přidávali i čistě digitální simulace kouře, které vypadaly uměle, ale skvěle se k efektu hodily. Tyhle simulace jsme rozšířili o různé měnící se vzory a barevné transformace, takže vypadaly ještě o něco fantaskněji a působily o to překvapivěji.”

Herci byli pro tuhle sekvenci natočeni reálně, ale samozřejmě jim nikdo nic s hlavou nedělal, jen zahráli zásah a svezli se k zemi (natáčeno v rozmezí 24 a 96 fps). Jelikož si ale trikaři a filmaři chtěli posléze hrát s choreografií výbuchů jednotlivých hlav na zvolenou hudbu, natáčelo se všechno za využití motion control. Jednotlivé passy byly nahrány s malými skupinkami herců, ideálně vždy s jedním, a posléze poskládány dohromady v compositing programech. Herci při natáčení prostě zareagovali na signál exploze a svezli se v přesný čas na zem. Kdyby se choreografie natáčela najednou, nikdy by nebylo možné dosáhnout takové míry přesnosti.

Autoři se nicméně nezastavili zde a rozhodli se pro režiséra zhotovit různé verze jednotlivých elementů výbuchu. Na tohle téma Niquet říká: „Abychom zajistili různorodost efektu, připravili jsme několik verzí jak pro explodující hlavy, tak pro oblak, rachejtle i barvy. Ve výsledku to bylo pět variací od každého, což dávalo dohromady 625 variací, z nichž mohl režisér u každého záběru vybírat.”

Výsledný efekt probíhá tak, že nejdříve hlavy vybouchnou dosti podobně jako meloun, zatímco krvavé projekce jsou nenápadné a velice rychle zmizí v záplavě dalších efektů. Vzápětí se totiž objeví velké množství kouře, který zformuje barevně se měnící atomový hřib. Z něho pak začínají vyletovat rachejtle, které rovněž explodují. Dá se říci, že ve všech kinech po celém světě vyprskne publikum u téhle scény smíchem - což svědčí o tom, že i BUF svůj úkol se stylizací splnili na jedničku.

Kromě toho se pak BUF postarali i o související efekt, jímž bylo zažehnutí samotného čipu, který byl hlavním záporákem Valentinem (Samuel L. Jackson) umístěn do hlav jeho obětí. Trikaři nejdříve vytvořili 3D repliky hlav lidí, u nichž byl efekt vidět a posléze nechali na konkrétním místě rozžehnout procedurální texturu. Ta působila, jako by se zahřívala tkáň pod pokožkou, navíc byla doplněna o paprsky volumetrického světla, které z místa tryskalo ven. Simulace se pak skládala z poletujících kusů hlav a tryskání různobarevné tekutiny, která suplovala krev.


Taron Egerton v hlavní roli Eggsyho.

Reálný seskok z letadla
Stejně jako většina sekvencí filmu začala i ta při seskoku z letadla previzem. O ten se postarala firma Nvizage. „Dali nám storyboardy a z nich jsme pak vytvořili animatik,” říká previz supervisor Martin Chamney. „Jakmile jsme ovšem spatřili reálné záběry z takových seskoků, hned nám bylo jasné, že to musí být daleko rychlejší a filmařsky zajímavější. Je velice těžké navodit pocit rychlosti, když je v prostoru všude okolo prázdno a herce nic nemíjí.” S tímto rozhodnutím se jali zhotovit rychlý a akční previz, v němž by ještě před natáčením všechny problémy vyřešili.

„Při přípravě nám hodně pomohl film Captain Phillips a sekvence seskoku z výsadkového letadla,” říká Chamney. „Existuje určitý způsob, jak dobře zfilmovat tyhle scény a právě ve filmu Paula Greengrasse tomu tak bylo. My jsme si pak z téhle reference vzali typy a úhly záběrů a zjistili, co funguje a co ne. Matthew nám kladl na srdce, že nesmíme připravovat nic příliš přitaženého za vlasy, konkrétně tuhle scénu chtěl mít relativně realistickou a bez jakýchkoli neproveditelných pohybů.”

Autoři se rozhodli, že k navození pocitu rychlosti použijí trochu CG simulací. Vzali tedy 3D fluid nástroje v Maye a nechali nenápadné simulace probíhat velkou rychlostí kolem kamery, zatímco filmové postavy padají volným pádem k zemi. To navodilo onen tolik potřebný pocit rychlosti, který byl ještě zintenzivněn volbou dlouhých skel při natáčení, takže se zdálo, že se povrch přibližuje mnohem rychleji. Výsledné klepání kamery pak už jen dotáhlo efekt k dokonalosti.

Pokud vám tahle sekvence přišla nesmírně realistická, pak máte pravdu. Filmaři totiž na práci najali Red Bull tým a jeho profesionální parašutisty, kteří nejenže vykonali všechny seskoky, ale zároveň se při nich i natočili, čímž filmařům nesmírně pomohli. Ve výsledku se trikaři z firmy Baseblack starali hlavně o to, jak zaměnit hlavy kaskadérů za hlavy herců. „Původně jsme chtěli vše natáčet ze tří kamerových úhlů a poté vyměnit hlavy ve 3D, kde bychom sladili světelné podmínky,” říká Joss Flores, 2D supervisor z Baseblack. „Tenhle proces nicméně nefungoval u světelných podmínek při seskoku atmosférou. Světelné změny byly prostě příliš velké a kamerový pohyb byl jeden velký chaos.”

Nakonec autoři našli způsob, jak v konkrétních záběrech izolovat pohyb tváře, stabilizovat a vycentrovat ji v obraze a přesně sledovat, jaké světelné změny na ní probíhají. Využili k tomu zařízení sledující a zaznamenávající světelné změny na tvářích kaskadérů přímo při natáčení. V záběrech zhotovili kompletní matchmoving a dodali zpět digitální kopie obličejů herců. Kromě toho pak do sekvence přidávali i digitální reflexe, CG mraky a set extension pro krajinu pod parašutisty.

Téměř nepřerušovaný masakr
Na projektu se podíleli i lidé z Prime Focus, kteří se ujali další úžasné scény, jež vás v průběhu filmu dozajista nadchne - rvačky v kostele. V ní nervovými vlnami poblázněný agent Harry „Galahad” Hart (Colin Firth) v sekvenci přešlapující na pokraji vtipu a brutality povraždí stejným způsobem poblázněné účastníky nedělní mše. V tomhle případě šlo o to, jak natočit scénu, která působí jako jeden dlouhý nepřerušovaný záběr, během nějž divákovi před očima probíhá jedna z nejúžasnějších a nejbrutálnějších bitek, jaké jsme mohli v poslední době na plátnech kin vidět. Zde už nešlo o stylizované násilí, zde se jednalo o krvavou melu.

I tahle scéna byla pochopitelně kompletně previzována ještě před natáčením, aby měli filmaři jistotu, do čeho jdou. Nešlo o žádné improvizování na place, každý kop a úder a samozřejmě i každý krkolomný kamerový pohyb byly naprosto přesně rozvrženy. A přestože scéna na plátně trvá jen několik minut, natáčena byla celkem tři týdny. Do previzu bylo tentokrát zapojeno nejen previzové studio, ale také kaskadéři, kteří zhotovili tzv. „stuntviz”, referenční kaskadérské záběry, kterými chtěli dát filmovému týmu náhled toho, co se bude tvořit. A hlavně mu dokázat, že je to proveditelné.


Scéna krvavé rvačky v kostele se natáčela tři týdny.

Vzhledem k náročnosti scény to ve výsledku dopadlo tak, že se natáčení ujal Brad Allan, second unit režisér, který zároveň fungoval jako koordinátor kaskadérů. Byl to právě on, kdo se podílel na stuntvizu, previzu i animatiku sekvence. „Museli jsme především zajistit, aby celý boj svou nadsázkou přesně sedl do příběhu a také aby zachované neviditelné střihy byly skutečně neviditelné, protože tohle bylo od začátku plánováno jako jeden dlouhý záběr,” říká Prime Focus supervizor Marc Jouveneau.

Filmaři samozřejmě neměli na place jen Colina Firtha, zaskakovali za něj nejednou i dubléři, takže i zde bylo nutné zapojit digitální nahrazování tváří. To vše pak natáčeli pod 45stupňovým úhlem uzávěrky, což způsobilo ten typický trhaný a zvláštně zrychlený vzhled sekvence, který přesně vycházel z režisérova záměru. Aby byl totiž i v téhle brutální části filmu zachován komediální nádech, působilo nakonec vše jako nějaká animovaná scéna, nereálná nadsázka - a přesně tak na to i obecenstvo reaguje.

„Ve výsledku to bohužel není jedna dlouhá scéna, ale je rozdělena několika střihy, protože se vše ukázalo jako nečekaně náročné a tak jsme museli provést ústupky,” říká Jouveneau. „Přesto jsme ale zachovali tři skutečně dlouhé sekce, z nichž každá měla víc než 1000 framů. V každé bylo nutné nahrazovat tváře, dodávat digitální krev, výstřely, jiskry, dopadající židle atd. Na place jsem se neustále staral o to, abychom byli maximálně přesní při přechodu z jednoho záběru do dalšího a aby vše fungovalo i po změně časování, ve zpomalovačkách a zrychlovačkách.”

Film Kingsman je doslova nacpán úžasnými a nezapomenutelnými sekvencemi. Mnohé z nich jsou přitom z velké části trikové, bez VFX by tenhle film a jeho klíčové scény v podstatě ani nemohly vzniknout. Je skvělé vidět, že režisér Matthew Vaughn s tím vším počítal a vše již od začátku koncipoval tak, aby jeho tým věděl, jaké klíčové výzvy před nimi leží a jak se s nimi vypořádat. Najal skvělá studia, kterým dal dobré podklady a nechal jim volnost v tom, jak jeho nápady vylepšit. A ve výsledku pak všichni dali dohromady úžasný film, který si skutečně zaslouží chválu. Tleskám a doufám, že i další díl Kingsmana bude takto kvalitní jak po filmové, tak po trikové stránce.

Martin Klekner