Spectre

Odpovědět
Uživatelský avatar
pixel
Administrátor
Příspěvky: 143
Registrován: 03 srp 2011 14:24

Spectre

Příspěvek od pixel » 31 říj 2017 15:02

Neviditelné střihy v úžasné intro sekvenci.

K novému filmu o agentu Jamesi Bondovi mám mnoho výtek, některé objektivní (zpackané finále, nevyužitý Christopher Waltz), jiné ryze subjektivní (kvality „Bond girl“ Léy Seydoux). Rozhodně se nejedná o špatný film, na pomyslnou laťku nastavenou Casinem Royal však ani zdaleka nedosahuje. Jedno se však snímku od režiséra Sama Mendese upřít nedá - jeho strhující úvod, včetně samotné intro sekvence. Ta je ve filmu předvedena jako jediný nepřerušovaný, čtyři minuty dlouhý záběr, který začíná na ulicích Mexico City zaplněných lidmi slavícími mexický Den mrtvých, pokračuje skrz interiér hotelu, výtahem do druhého patra a poté na střechu budovy, odkud se hlavní hrdina pokusí zneškodnit záporáka Marca Sciarru. A vy, pravidelní čtenáři této rubriky o vizuálních efektech, už asi tušíte, že ten záběr ve skutečnosti nepřerušovaný vůbec nebyl...
Obrázek
V prvé řadě previz
Režisér Mendes si na supervizi filmových efektů pozval dva matadory trikového světa, kteří zároveň mají velké zkušenosti s předchozími třemi Bond filmy - VFX supervizora Stevena Begga a SFX supervizora Chrise Corboulda. Právě Begg v prvotních fázích preprodukce rozhodl, že ačkoliv pro Spectre původně nemělo vzniknout mnoho previzů (především proto, že se Mendes chtěl řídit spíše hlavně příběhem než nároky trikařů), tahle sekvence se své detailní previzualizace dočkala dlouho před první klapkou. Z jediného prostého důvodu - byla tak náročná, že finální slovo museli mít lidé, kteří věděli, jak vše technicky zařídit.

Společnost IO Entertainment je sice v previzové branži relativně nová, je však tvořena kovanými profesionály ze všech možných oblastí trikové tvorby a podílela se třeba na přípravách filmů jako The Bourne Legacy, Rush, Avatar či The Dark Knight Rises. Když dojde na hyperrealistické scény, které vyžadují neviditelné efekty, jsou pracovníci IO zkrátka těmi lidmi, které chcete mít u příprav. A právě oni se ujali celé intro sekvence, kterou se nakonec společně se supervizory a hlavním kameramanem Hoytem van Hoytemou (The Fighter, Tinker Tailor Soldier Spy, Interstellar) rozhodli rozdělit do několika různých částí. Tyto pak bylo nutné v postprodukci poslepovat tak dokonale, aby nikdo nepoznal neviditelné střihy.

Beggovi přišel previz nesmírně vhod zvláště ve chvílích, když celému filmovému týmu demonstroval, jak málo stačí, aby iluze nepřerušovaného jetí selhala. Několikrát vzal hotový previz, posunul různé elementy v čase, vytvořil situaci, kdy by na sebe konec jednoho jetí a začátek druhého nenavazovaly - a pak mohli všichni jasně vidět, co se stane, když nebudou dodržovat pokyny trikařů.
Obrázek
Filmaři shromáždili téměř 3000 komparzistů, kteří jim pomohli „zahrát“ Den mrtvých, mexický národní svátek.
Obrázek
Momentka z natáčení při vzletu helikoptéry. V pozadí shromáždění komparzisté.

Zdánlivě nepřerušovaná akce
Záběry z ulic byly skutečně natočeny v Mexico City, kde produkční tým dlouho před samotným natáčením započal práce na přípravě fingované slavnosti Dne mrtvých. To obnášelo tvorbu obrovského množství masek, kostýmů a rekvizit, které pro natáčení naprosto věrohodně simulovaly tenhle mexický národní festival. To všechno bylo samozřejmě nesmírně finančně i časově náročné, takže když pak padla první klapka, museli mít autoři nějakou pojistku, že i kdyby se něco pokazilo, dalo by se se záběry pracovat. Veškerá footage tedy byla natočena ve sférickém formátu, aby měli trikaři ve výsledku větší volnost v zarovnávání, posunu a spojování různých částí celé sekvence, které na sebe třeba nenavazovaly zcela dokonale. A ukázalo se, že tahle jejich pojistka byla velmi dobrým nápadem, protože aby scéna fungovala, bylo třeba obrovského množství obrazových manipulací.

Co se samotných střihů v sekvenci týče, autoři je rozložili na logická místa tak, aby diváka příliš nerušily. Techniky, které lidé z ILM London použili, byly pak většinou důmyslné re-projekce a přečasovávání akce. První střih je při Bondově vstupu do hotelu, kdy se akce na malý moment zaměří na plakát na stěně - ve chvíli, kdy se pak záběr vrátí na hlavního představitele, jedná se už o další záběr.
Těsně předtím, než Bond a jeho dámská společnice vstoupí do dveří pokoje - sekvence ve skutečné budově v Mexico City - před obrazem projde několik lidí. A zatímco jsou oba herci v zákrytu, jsou vyměněni za stejnou akci, která je ale pořízena v Pinewood Studios. Herci opakovali jetí jak v hotelu, tak v Pinewood tolikrát, dokud se nepodařilo jejich výstup z výtahu provázat se vstupem do místnosti. Zajímavé je uvědomit si, že při průchodu dveřmi do hotelového pokoje můžete vidět tři různé elementy - v popředí je stále ještě reálný hotel, ve středním plánu je pokoj postavený v ateliéru a za okny je zase Mexiko (původně samozřejmě bluescreen).
Ve chvíli, kdy půvabná Bond girl ulehne na postel, otočí se kamera v tzv. „strhu“ (anglicky Whip Pan), tedy zarotuje tak rychle, že se obraz rozmlží a v průběhu té otočky můžete jasně vidět další střih (pokud se na to soustředíte). Tahle část sekvence byla použita na přechod zpět do prostředí Mexico City, který nastane, když Bond projde oknem na ochoz. Zatímco Daniel Craig procházel po střeše budovy, neustále ho přidržovalo velké množství jisticích drátů, které později trikaři retušovali. Mimochodem, většina toho, co v tu chvíli vidíte na pozadí, je digitálně vytvořené prostředí Mexika.
Obrázek
Obrázek
Sam Mendes (vlevo) a Daniel Craig (vpravo) před natáčením akční scény souboje v helikoptéře.
V následující chvíli herec přeskočí mezeru mezi dvěma střechami - prohlubeň tam nicméně ve skutečnosti není, jedná se o digitální element projekčně umístěný na původní budovu. Finální přestřih můžete vidět ve chvíli, kdy kamera na konci střechy mine Bondovo rameno a zaměří se na protější budovu. Zde intro sekvence končí.

Tato budova sice v Mexico City skutečně stojí, nikdo ji ale během natáčení samozřejmě nezničil. Místo toho Corbouldův tým postavil ve studiích Pinewood repliku ve skutečné velikosti, kterou posléze nechali explodovat. Když se pak struktura začne sesouvat, vyměnili ji za bortící se CG model. Tím ale neskončili. Při natáčení v Pinewood vybudovali repliku střechy, na které Bond stál v Mexiku. Na tenhle model shodili z výšky 10 metrů odlehčený model fasády, který simuloval náraz padající suti. Zbytek střechy byl hydraulicky stržen při simulovaném nárazu padající budovy. Kus, na kterém se nacházel Bond, se přitom bortil předem připraveným způsobem, aby se na něm Craigův dublér mohl udržet. Z toho všeho pak byla dohromady složena scéna, během níž hlavní hrdina (za smíchu diváků) dopadne až na šťastně umístěný gauč.
Obrázek
Replika zničené mexické budovy, kterou autoři vybudovali a následně strhli v areálu Pinewood Studios.

ILM London v akci
Celkově měla scéna přes 6000 framů, které vyžadovaly úzkostlivou VFX práci. Autoři dodali obrovské množství digitálních elementů, jimiž lépe provázali momenty, kdy akce přeskakovala mezi Mexikem a Pinewoodem. Na spoustě míst navíc museli pozměnit kamerové pohyby, aby se jednotlivá jetí lépe provázala (což jim umožnily sféricky pořízené záběry). Další „drobnou“ komplikací byl fakt, že na náměstí Plaza Manuel Tolsa se v době natáčení nacházelo obrovské lešení, které zakrývalo velké části budov v pozadí - autoři tak museli vše vyretušovat, domodelovat v Maye a dosadit v Nuku.

Studio ILM London mělo spoustu práce nejen s kombinací těchto elementů, ale zároveň i s přidáváním CG suti a prachu a rovněž i s nahrazováním kaskadérovy tváře za digitální Craigovu. Nejlepším příkladem takového nahrazení budiž právě scéna, kdy Craig utíká před padající budovou a skáče směrem ke kameře - zde bylo ponecháno jen kaskadérovo tělo a Craigova CG hlava byla přidána postprodukčně.

Kromě toho pak mělo retušovací oddělení spoustu práce s davovými scénami na ulici. Rizikem při vytváření nepřerušovaných záběrů s tolika protagonisty je fakt, že žádné jetí není nikdy dokonalé - v každém z nich se alespoň několik lidí podívalo do kamery. V takových případech museli rovněž zasáhnout trikaři - tu pootočit hlavu komparzisty, tu vyretušovat celou postavu, jindy přidat černé brýle či masku přes obličej.

Pokud se člověk, vybavený vědomostmi z tohohle článku, rozhodne soustředit se na jednotlivé střihy celé sekvence, nejspíš si jich všimne. Přiznám se ale, že (s výjimkou Bondova vykročení na balkón) jsem v kině nezaznamenal jediné místo, kde by byl střih znatelný. A ruku na srdce - když jsem s otevřenými ústy sledoval celé to úžasné intro, ani mě vlastně nenapadlo do něj šťourat. Jinými slovy, práce Stevena Begga a ILM London se skutečně povedla...
Obrázek
Obrázek
Velká část pozadí této scény byla přetvořena digitálně, neboť budova v pozadí byla obestavěna lešením.
Obrázek

Helikoptéra
Poté, co Bond neuspěje v zlikvidování záporáka Sciarry, pronásleduje gangstera skrz náměstí až do vzlétající helikoptéry. Právě zde se pak odehraje krkolomná akce, během níž se letící stroj několikrát zatočí nad náměstím, skončí hlavou dolů a ve finále vylétne vysoko nad zem a po „zádech“ spadne zpět dolů. To vše s bojujícím Bondem a Sciarrou v kabině a s neustálým výhledem na rotující scenérii hluboko pod jejich nohama. A i v tomhle případě začalo vše pečlivým sběrem dat a fotografických referencí.

Beggův tým vyrazil na několik dnů přímo na náměstí Plaza Manuel Tolsa a za použití dronů začal mapovat celou okolní oblast. Mezitím pozemní tým fotil vše, co se jim připletlo do cesty. V poslední fázi pak samotný Begg nastoupil do helikoptéry, systematicky vždy vzlétl do určitého bodu v určité výšce nad náměstím, zapnul kameru a nechal ji pozvolna otáčet okolo její osy, zatímco sbírala video reference. Ve chvíli, kdy měli autoři celou oblast perfektně zmapovanou, vrátili se s materiálem do londýnských ILM studií a pomocí fotogrammetrie složili vše dohromady. Výsledné panoramatické platy pak ručně doplnili o CG detaily.
Obrázek
Souboj v helikoptéře vznikl kombinací bluescreen záběrů, reálných snímků z mexického natáčení a CG assetů. Ve spoustě scén si zahrál Craig sám, jinde byla jeho hlava digitálně nasazena na kaskadérovu.

Zatím se ale samozřejmě bavíme jen o scénách v pozadí helikoptéry - samotné záběry na helikoptéru vznikly kombinací jiných elementů. V prvé řadě to byla herecká akce na bluescreenu uvnitř modelu kabiny. Tu nakombinovali s reálnými záběry z letu nad náměstím. V případech, kdy to bylo nezbytně nutné, pak byla v záběrech i komplet CG helikoptéra. Po filmařské stránce bylo ale zdaleka nejzajímavější natáčení ve studiu, kde byly modely helikoptéry v reálné velikosti umístěny na mechanická ramena, která s nimi mohla velmi rychle pohybovat ve všech směrech. Studiová helikoptéra byla pomocí ramen uchycena u kokpitu a u zadního rotoru, takže se mohla libovolně otáčet na bok a dokonce i skutečně skončit střechou dolů. Samostatný rig umístěný na boku modelu ho pak dokázal zvednout do výšky a nechat padnout po zádech o 180 stupňů, čímž se dosáhlo nesmírně uvěřitelného efektu volného pádu, jenž byl potřeba pro onen zdaleka nejintenzivnější moment téhle sekvence.

Stejně jako při všech efektových natáčeních s modelem nějakého stroje na bluescreenu museli autoři i zde rozhodnout otázku, zda modelu přidat skla a později při klíčování zachovávat reflexe, či se bez skel obejít a dodávat je komplet v postprodukci. Lidé z ILM zvolili druhý způsob, zvláště proto, aby se vyhnuli nechtěným odrazům ze studiových světel. Kromě toho vyžadovaly tyhle záběry i další neviditelné efekty - například odstraňování bezpečnostních rigů, které zajišťovaly, aby herci z modelů při divokém otáčení nevylétli. Trikaři samozřejmě museli doplnit také další části helikoptéry, které na modelu chyběly - rotory, zadní část ocasu, částicové efekty a hodně kouře z rozbitého motoru.
Obrázek
Digitální doplňky a retuše pro honičku z Říma obstarali lidé z Cinesite.

Zajímavostí je, že těsně před natáčením téhle sekvence utrpěl Daniel Craig zranění kolene a na jeho místo musel proto nastoupit kaskadér. A to vyústilo v další efekt, který tahle sekvence nutně vyžadovala – opětovné nahrazování tváře. Během prací na těchto kompozicích ale pracovníci ILM odhalili úskalí, kterého si až do té doby nebyli vědomi. Daniel Craig je totiž herec, kterému na tváři při výkonu nehraje zrovna myriáda emocí. Tahle jeho ikonická „poker face“ je ostatně důvodem, proč se tak skvěle hodil do své role v Casinu Royale. Když ale trikaři začali jeho tvář digitálně nahrazovat, odhalili onen VFX paradox - CG stoický Craig vypadal mrtvě. A tak se v ILM pokusili jeho tvář trošku rozanimovat a přidat jí na výrazu... V tu chvíli však herec přestal vypadat jako Daniel Craig. A takto se prý plácali v kruhu po mnoho bolestivých týdnů, než konečně dosáhli fungujícího kompromisu. „Je to jasný důkaz toho, že někdy prostě nejde přesně kopírovat realitu, protože dosažený výsledek není nikdy tak esteticky přirozený, jak by měl být,“ potvrzuje VFX supervizor Mark Bakowski. „ILM si skutečně zaslouží respekt za to, že tyhle face replacement scény dokázali dotáhnout do uspokojivého konce.“
Obrázek
Obrázek
Kromě jiných firem se natáčení zúčastnilo i studio MPC, které se postaralo o krkolomnou honičku v rakouských Alpách.

Reálný i digitální komparz
Jak již bylo zmíněno, celá scéna vyžadovala také masivní davové simulace. Filmaři při mexickém natáčení shromáždili téměř 3000 komparzistů, kteří nesmírně věrohodně zreplikovali slavnost Dne mrtvých. Během tohoto svátku ale bývají ulice města zaplněny desítkami tisíc lidí, čehož museli autoři docílit za pomoci simulací v programu Massive. Ve výsledku vždy natáčení probíhalo tak, že se komparz shromáždil v oblasti hlavní herecké akce (například scény při nástupu do helikoptéry či naopak v momentě, kdy stroj padal k zemi) a ILM pak okolí zaplnilo CG agenty. Filmaři uspořádali několikadenní motion capture natáčení ve studiích Centroid nacházejících se v Pinewood Studios. Zde nahráli tisíce animací tančení, oslavování, jásání a posléze i akce související s helikoptérou vznášející se nad náměstím (ukazování, křičení, zběsilý útěk, klopýtání a pády na zem atd). Tím vším pak autoři poháněli své simulace. Kromě toho pořídili i množství animací týkajících se souboje uvnitř helikoptéry - sami však přiznávají, že ty se příliš nevyvedly (vzhledem k omezením mocap technologie) a nakonec z nich použili jen minimum.

Skvělým příkladem spolupráce filmařů a ILM je scéna, kdy helikoptéra padá k zemi a dav se v panice rozbíhá na všechny strany. Jelikož měla být v tomto momentě na scéně spousta kouře, který by autorům nesmírně ztížil přidávání digitálního davu, rozhodl se Begg poprosit hlavního kameramana Hoytemu, zda by pro tyto konkrétní záběry nemohl kompletně vyřadit reálný SFX kouř ze scény. Studio ILM slíbilo, že se ujme dodatečného dodání CG kouře a že bude k nerozeznání od reálného - a Hoyte souhlasil. Ve výsledku bylo tedy pro trikové oddělení o mnoho jednodušší rozšířit shromážděný dav o fotorealistické Massive postavy pokoušející se opustit místo dopadu helikoptéry a potom vše jen překrýt vrstvou digitálního prachu, než snažit se dělat compositing skrz neprostupnou clonu. „Zhruba 85 % toho, co v záběrech vidíte, jsou digitální postavy. I díky naší spolupráci s filmovým štábem jsou téměř k nerozeznání od těch reálných,“ pochvaluje si Begg práci ILM London.
Obrázek

Souboj ve vlaku
Na filmu se ale samozřejmě nepodíleli jen lidé z ILM, ale také mistři z dalších velkých londýnských firem – mimo jiné i z Cinesite. Ti měli na starosti digitální doplňky pro scénu honičky v ulicích Říma (kde dodělávali vnitřky aut, odstraňovali rigy, přidávali částicové efekty a další speciální FX pro obě auta), digitální myš ve scéně z hotelu L'Americain a v neposlední řadě i scény ve vlaku mířícím do marocké základny hlavního záporáka Blofelda. I zde mě nesmírně překvapilo, kolik elementů vzniklo digitálně.

Když se totiž filmaři dostavili na natáčení, zjistili, že místo sedmi domluvených vagónů jim marocké dráhy vyhradily jen čtyři. Po chvíli napjaté nejistoty však situaci zachránil VFX supervizor Zave Jackson z Cinesite, který filmový tým přesvědčil, že jeho trikaři zvládnou zajistit všechny chybějící assety v postprodukci. To ve výsledku znamenalo, že musely vzniknout fotorealistické chybějící vagóny, které autoři dosazovali nejen do záběrů z vnějšku vlaku, ale také za okna interiérových scén - a to hlavně při souboji se záporákem Hinxem.
Ten se odehrává po několik dlouhých minut a herci v něm během frenetické akce projdou několika vagóny. Velká většina této sekvence vznikla v Pinewoodu a vyžadovala tedy množství greenscreen práce, dosazování 2.5D prostředí za okna a již zmíněného dodávání chybějících vagónů. Kromě toho však i zde přišla na řadu stále populárnější metoda head replacementu. Lidé v Cinesite dostali k dispozici scany hlav obou herců a podle nich vytvořili digitální modely, které musely obstát ve velmi detailních záběrech ve stísněných prostorech vlaku. Nároky na textury, účesy, detaily vousů a uvěřitelnou animaci ve tváři byly enormní. „Brzy jsme se naučili, že obličejovou animaci na digitálních tvářích nelze přehánět, protože extrémní výrazy okamžitě upoutají pozornost diváka a zkazí efekt,“ popisuje Jackson. „Zdaleka nejnáročnějším záběrem přitom určitě byl ten, kdy Bond rozbije o Hinxe lampu plnou hořlavé kapaliny a na chvíli ho zapálí. Reálná hlava kaskadéra byla nahrazena za Bautistovu natočenou na greenscreenu, ale scéna takto nikdy nefungovala, zvláště kvůli náročnosti nasvícení. Museli jsme si tedy dlouho hrát s hercovou digitální hlavou, než záběr začal fungovat.“ Vše bylo nakonec vyrenderováno pomocí Arnoldu, který zaručil fotorealistické výsledky.

Zdroje: FX Guide, Hollywood Reporter, Art of VFX, Den of Geek

Martin Klekner

Odpovědět