3. díl - Průvodce filmovými časosběrnými technikami.
V předchozích dílech jsme se věnovali problematice využívání DSLR a kamerových jízd pro vytvoření nenudících časosběrných sekvencí a úmyslně jsme vynechali problematiku intervalometrů, kterými se budeme zabývat dnes. Zpracování materiálu je stejně důležité jako korektní snímání, takže otevřeme i oblast pracovních postupů a možností zpracování materiálu do výsledné video sekvence.
O značce eGreat jsme na stránkách PiXELu slyšeli naposledy už před třemi lety. Od té doby technologie značně pokročila a letošní novinka je podle dostupných informací velmi zajímavý hardware s množstvím atraktivních funkcí. Jak na tom tedy ve skutečnosti je?
V redakci jsme se rozhodli otestovat moderní technologie nové 3D televize.
Nejprve tedy pár faktů úvodem. Panasonic TX-P50VT30E je NeoPDP plazmová televize s podporou 3D zobrazení pomocí aktivních 3D brýlí. Úhlopříčka je padesát palců, tedy 127 centimetrů. Jedná se o model z nejvyšší řady, která nabízí oproti ostatním řadám především vynikající design panelu z jednoho kusu (rámeček okolo obrazu tak není vystouplý ani jinak oddělený), dále dvoje aktivní 3D brýle v balení a také přibalený Wi-Fi adaptér.
Vizualizace výletů a animace libovolných cestovních tras lze jednoduše vytvářet v balíku Vasco da Gama, ve kterém lze na mapových podkladech zobrazovat body zájmu, průjezdní místa a především rozpohybovat dopravní prostředky včetně různých efektů.
Vizualizace pohybů dopravních prostředků či jiných vhodných objektů na libovolné mapě si našla své využití nejen ve filmové produkci, ale také v oblasti domácího videa a zábavy. Nejčastějším příkladem je rychlý přesun osoby či skupiny cestovatelů z místa na místo, které lze graficky znázornit animací letadla, automobilu, autobusu, kola nebo jiného dopravního prostředku na přehledové či detailní mapě.
Gradingový aneb kolorovací plug-in Magic Bullet Looks od firmy Red Giant Software je velmi dobře znám. Vyniká svou flexibilitou a použitím v rámci mnoha střihových či postprodukčních aplikací od Adobe After Effects či Premiere Pro přes Apple Final Cut nebo Motion až po Sony Vegas Pro či Avid Media Composer. Velkým kladem plug-inu je zcela jistě jeho velice snadné použití, kdy můžete vycházet z velkého množství presetů, které velmi dobře slouží jako základ barevné atmosféry vaší scény.
Přestože MPEG-4 AVCHD kodek vznikl při vzájemné spolupráci Sony a Panasonicu, firma Sony s jeho implementací dlouho váhala. Již delší dobu používají všechny profesionální Panasonic kamery MPEG čtyřkový kodek, zatímco u většiny modelů Sony se pracuje s MPEG-2. V profesionální MPEG-4 sérii (kde se často setkáte s označením NXCAM) se konečně objevil model s velkým čipem a výměnnými objektivy, který kvalitou obrazu předčí digitální zrcadlovky používané k natáčení videa.
Proč se v dnešní době digitálních videokamer, které často oplývají optickou stabilizací obrazu, vůbec zabývat dalším řešením v podobě externího stabilizátoru? Kdo se někdy s kamerou pokusil rychle utíkat, musel natáčet při chůzi pozadu či sestupoval nebo vystupoval po schodech, již tuší odpověď. Kinematografie k plynulému obrazu dospívala postupně, dlouhou dobu se pohyb kamery musel spokojit s jízdou po kolejnicích a pokud se kameraman rozhodl natáčet "z ruky", tak se prakticky nemohl vyhnout byť jen mírnému roztřesení. To ještě hovoříme o klasických kamerách na filmový materiál, které však v roce 1975 osvobodil od vozíků kameraman Garrett Brown, jenž vytvořil přístroj, s jehož pomocí se kamera takřka upnula na tělo operátora a s pomocí gyroskopů se plynule ukotvila.
Přibližně pře půl rokem vyšel v PiXELu článek o infrastruktuře, která zajišťuje úpravy nebo uzpůsobení audio/video signálů v postprodukčním či vysílacím řetězci. Ačkoli se popis věnoval hlavně zásuvným modům, které se ovládaly z centrálních jednotek, v úvodu bylo zmíněno i provedení ve formě "krabičky" (obvykle v miniaturním provedení s minimem ovládacích prvků). Pokud ale potřebujete univerzálnější zařízení, kde lze měnit nastavení operativně přímo na panelu, přichází na řadu multifunkční jednotka v provedení pro zabudování do stojanu. Tento typ zařízení nachází uplatnění i v provozech s vyššími nároky na flexibilitu, například ve studiových režijních komplexech, či přenosových vozech. Dobrým příkladem může být dnes popisovaný převodník videoformátů AJA FS2.
V prvním dílu jsme se zabývali principy časosběrných technik a vzestupem zájmu o časosběry s laterálním posuvem v poslední době. Nastínili jsme výhody využití moderních DSLR při snímání zejména scén s nízkou hladinou osvětlení. Dnes se podíváme na kamerovou techniku podrobněji a také na používané časosběrné jízdy (slidery/dolly) a možnosti jejich využití v tvůrčí práci.
Editor domácího SD i HD videa PowerDirector dospěl již do své desáté stěžejní verze, která nabízí vylepšené 64bitové jádro s opět o něco dokonalejší GPU a nově OpenCL akcelerací, inteligentní rendering, podporu 3D videa včetně jeho sdílení na YouTube a několik jiných zajímavých novinek pro animace ručních kreseb a normalizaci zvukových stop.
Hned na úvod mám pro všechny případné uživatele CyberLink PowerDirectoru 10 jednu dobrou zprávu - k programu existuje neoficiální česká lokalizace, kterou najdete na známém serveru cestiny.idnes.cz. Přeložena je naprostá většina menu a textových ovládacích prvků, samostatných modulů jako je třeba systém SmartSound či bonusové aplikace WaveEditor se lokalizace netýká. V článku budu tedy rovnou občas používat počeštěnou terminologii některých pracovních sekcí a funkcí PowerDirectoru.
Digitální zrcadlovky Canon se dnes běžně používají při natáčení videoklipů, reklam a nízkorozpočtových filmů. Výsledný charakter obrazu s malou hloubkou ostrosti je velmi blízký filmovému a to spolu se zdánlivě nízkou cenou za vybavení vede k vytlačování klasických videokamer ze hry, alespoň u umělečtějších projektů. DSLR mají samozřejmě ve srovnání s videokamerami některé nedostatky, z nichž většina se dá naštěstí úplně nebo alespoň částečně eliminovat.
Je trojdimenzionální film slepou uličkou vývoje kinematografie, nebo naopak progresivním obohacením média, jako tomu bylo kupříkladu u nástupu zvuku, barevného filmu či širokoúhlého poměru stran? V současné chvíli nelze na tuto otázku stoprocentně odpovědět - zábavní průmysl však chrlí stále další a další 3D blockbustery a v digitalizovaných kinech se projekce s brýlemi stala vcelku běžnou. Pokud však má dojít k tomu, že 3D bude považováno za tak samozřejmou věc, jako je barevný obraz, musí dojít k jeho většímu rozšíření v domácí elektronice. Výrobci se pochopitelně snaží uvádět nové 3D televize, projektory a v neposlední řadě také kamery, aby si uživatelé mohli 3D obsah sami vytvářet.
Softwarová firma Boris FX se na trhu vývoje programů pro úpravu audiovizuálního obsah pohybuje už od roku 1995, kdy byla založena Borisem Yamnitským. Ten měl z branže bohaté zkušenosti, v roce 1993 byl dokonce součástí týmu Media 100, kde byl zodpovědný za vývoj nových efektů. Boris FX se postupně vypracovala na důležitého hráče ve 2D a 3D kompoziční oblasti, titulkování i vektorové grafice, přičemž její produkty mířily především do televizních společností, filmové postprodukce a multimediálních firem.
Zdaleka ne ve všech oborech můžeme říci, že tuzemští tvůrci měli možnost chytit rozjíždějící se vlak nějakého nového směru, nějaké nové tvůrčí techniky nebo technologie. V nepříliš přesně vymezeném území mezi filmem (videem) a fotografií leží oblast technik, které se označují českým slovem časosběr (anglicky Time-lapse). Náš časopis vám právě nabízí možnost do tohoto rozjíždějícího se vlaku naskočit a poodhalit některé technologické novinky a tvůrčí postupy, které můžeme díky obrovskému nárůstu zájmu o tuto oblast tvorby označit za hit roku 2011.
Možná jste se někdy dostali do situace, kdy se stále nedařilo namluvit komentář, například když byl text pro moderátora příliš složitý, nebo naopak když respondent nebyl žádný velký řečník. Tehdy se obvykle improvizuje a kritická pasáž textu se napíše na kus papíru, který se připevní nad objektiv. Pokud ovšem potřebujete, aby se natáčený díval přímo do objektivu, bez čtecího zařízení se v tomto případě těžko obejdete. Doposud se čtecí zařízení používala především při televizních studiových natáčeních a kromě toho, že byla příliš velká a neskladná, byla také velmi drahá, jejich cena se pohybovala v řádu stovek tisíc. Nedávno se však objevilo levné zařízení, které by mohlo být elegantním řešením uvedeného problému.
