V předchozích dílech jsme se věnovali problematice využívání DSLR a kamerových jízd pro vytvoření nenudících časosběrných sekvencí a úmyslně jsme vynechali problematiku intervalometrů, kterými se budeme zabývat dnes. Zpracování materiálu je stejně důležité jako korektní snímání, takže otevřeme i oblast pracovních postupů a možností zpracování materiálu do výsledné video sekvence.

Řízení pohybů kamery a intervalometr
Mozkem celé sestavy kamerové časosběrné jízdy (v angličtině se pro kamerovou jízdu používá termín Dolly, časosběrná jízda je tedy Timelapse Dolly) je řídící kontrolér, který jednak vysílá impulzy do motorové jednotky (nebo více jednotek), která zajišťuje posun (a případně natáčení nebo naklápění kamery pomocí robotické hlavy apod.) a také řídí snímání kamery (funkce intervalometru). V principu řízení snímání vychází z funkce běžného intervalometru (typicky např...

V prvním dílu jsme se zabývali principy časosběrných technik a vzestupem zájmu o časosběry s laterálním posuvem v poslední době. Nastínili jsme výhody využití moderních DSLR při snímání zejména scén s nízkou hladinou osvětlení. Dnes se podíváme na kamerovou techniku podrobněji a také na používané časosběrné jízdy (slidery/dolly) a možnosti jejich využití v tvůrčí práci.

Fotoaparát, objektivy a kamerové doplňky
DSLR je základem celého "rigu". Na kvalitě fotoaparátu přímo závisí výsledná kvalita materiálu, takže lze celkem jednoznačně říci, že čím lepší bude fotoaparát (resp. jeho snímač), tím kvalitnější materiál získáte. Čím náročnější záběry chcete pořizovat (expozičně), tím více se projeví rozdíly mezi přístroji. Zásadní je pochopitelně možnost externího řízení závěrky pomocí kabelu. Jistě by se dalo vyřešit i řízení expozice pomocí IF čidla, ale to už představuje zbytečnou komplikaci. Velké rozdíly jsou i mezi jednotlivými modely téhož výrobce - některé typy DSLR trpí ne zcela přesně definovanými problémy při snímání s externím ovládáním, jež se mohou projevit selháním expozice, což téměř vždy vede k nutnosti opakování sekvence, protože i jedno jediné chybějící políčko se projeví nepříjemným trhnutím výsledného videa...

Zdaleka ne ve všech oborech můžeme říci, že tuzemští tvůrci měli možnost chytit rozjíždějící se vlak nějakého nového směru, nějaké nové tvůrčí techniky nebo technologie. V nepříliš přesně vymezeném území mezi filmem (videem) a fotografií leží oblast technik, které se označují českým slovem časosběr (anglicky Time-lapse). Náš časopis vám právě nabízí možnost do tohoto rozjíždějícího se vlaku naskočit a poodhalit některé technologické novinky a tvůrčí postupy, které můžeme díky obrovskému nárůstu zájmu o tuto oblast tvorby označit za hit roku 2011.

Časosběr je filmová technika pro zobrazení událostí rychleji, než ve skutečnosti
Časosběrné techniky jsou zařazovány do oblasti fotografie, i když jde prakticky o filmovou techniku, která má několik kategorií. V principu jde o to, že snímková frekvence (počet políček za jednotku času) při pořizování záznamu je mnohem nižší než snímková frekvence dané sekvence při přehrávání. Pokud snímáme nějakou událost nižší frekvencí a přehráváme ji normální rychlostí, výsledným efektem je zrychlení časových událostí...