Přihlašovací jméno
Heslo
Přihlásit
Neodhlašovat
info
Přihlásit pomocí Facebooku

Panasonic AG-AF101

První videokamera standardu Micro Four Thirds s výměnnými objektivy je symbiózou fotoaparátu s kamerou, kdy z každého si bere to lepší.

Z fotoaparátu si AG-AF101 bere velký čip, který ve spojení s fotografickými objektivy vytváří obrazy filmového charakteru s malou hloubkou ostrosti. Kamera pak tvoří vnějšek, tedy tělo s profesionálními ovládacími prvky a konektory, kvalitním LCD displejem, hledáčkem a bajonetem, díky kterému můžete použít celou škálu objektivů jak fotografických, tak filmových.

Trocha historie
Tuším, že to bylo v roce 2000, kdy Canon uvedl na trh první malou tříčipovou DV kameru s výměnnými objektivy. Byly k dispozici sice jen dva - základní (či spíše delší) transfokátor a jeho širokoúhlý kolega, ale s patřičnou redukcí se daly použít i fotografické objektivy Canon. Kamera měla řadu nevýhod, například nezvyklé ovládací prvky, neprofesionální zvukové vstupy, hledáček s nízkým rozlišením a také objektivům se dalo leccos vytknout. U již zmíněných dvou zoomů to bylo protáčivé ostření bez škály, u objektivů fotografických pak prodlužovací faktor 7,2x, který ze širokoúhlých objektivů dělal až delší skla. Přestože nebyla kamera kvůli svým nedostatkům příliš oblíbená, byl to krok správným směrem. Trvalo dlouhých osm let, než se další výrobce odvážil přijít na trh s modelem malé poloprofesionální kamery s výměnnými objektivy. Byla to firma Sony se svou HDV kamerou HVR-Z7E a kamerou XDCAM-EX formátu PMW-EX3. Ty se již používaly s klasickými videozoomy pro kamery s třetinkovými čipy.

Prakticky ve stejné době se objevily předsádky s rotující matnicí, při jejichž použití s videokamerou se charakter obrazu začal podobat filmovému. Pak už následovaly fotografické zrcadlovky s HD videem, překrásným obrazem s malou hloubkou ostrosti a naopak s nešikovným ovládáním. Až na podzim letošního roku vyústil vývoj poloprofesionální techniky v dlouho očekávanou událost - objevil se první přístroj s velkým fotografickým čipem v těle kamery.

Kdo získá prvenství, sklidí vždy mediální slávu, absolutního vítěze však lze určit až s odstupem času. Například při souboji prvních zrcadlovek s HD videem - Nikonu D90 a Canonu 5D Mark II - se Nikon začal prodávat o týdny dříve, ale Canon je lepší z mnoha důvodů. Jak dopadne souboj videokamer s velkým čipem ukáže nejbližší budoucnost, zatím však boduje Panasonic, který se začal prodávat jako první, navíc za cenu vskutku lidovou. Tělo koupíte za sto tisíc a fotografické objektivy systému Four Thirds a Micro Four Thirds jsou v podstatě za babku. To Sony míří do vyšších sfér - tělo kamery bude stát 300.000 a v sadě se třemi filmovými objektivy Zeiss s PL bajonetem se cena vyšplhá přes půl miliónu korun. Srovnání zatím není k dispozici, ale díky tomu, že se mi již dostala do rukou kamera Panasonic AG-AF101, mohu právě k tomuto modelu napsat pár řádek.

ObrázekTělo kamery Panasonic AG-AF101
Jeho rozměry jsou 163 x 195 x 290 mm a váží přibližně 1,3 kg, ale pozor! Výrobce uvádí hmotnost bez rukojeti, baterie a objektivu, takže s příslušnými doplňky se může celková hmotnost plně vybavené kamery (s filmovým sklem, kompendiem atd.) vyšplhat na několikanásobek. Kamera je poměrně malá, ale díky rukojeti se příjemně drží. Přestože pro reportážní typ natáčení dávám přednost kameře ramenního typu, lze tento model v odlehčené verzi s malým kompendiem použít i pro natáčení z ruky. Ačkoliv má kamera pravděpodobně velkou část elektroniky převzatou z fotoaparátu (tipoval bych Panasonic GH2), má celou řadu vylepšení, která z ní dělají plnohodnotnou kameru. Je to už zmíněný bajonet na upevnění objektivu, otočný volič ND filtrů (1/4, 1/16, 1/64), profesionální zvukové vstupy s fantómovým napájením, potenciometry na regulaci úrovně zvuku, možnost nastavení frekvence závěrky, časového kódu či barevné teploty a mechanické ovládání zisku. Také je zde řada rozmanitých konektorů jako je USB na přenos dat, HDMI s plnohodnotným HD výstupem i během záznamu videa, SDI výstupem a konektorem na připojení jednoduché ovládací jednotky. Zkrátka a dobře, kamera jak má být.

Objektivy
Tělu se s výjimkou hledáčku nedá téměř nic vytknout. Hledáček nemá bohužel příliš dobré rozlišení a bez zapnuté funkce zvýraznění zaostřených hran bych se bál neostrých záběrů. Nad výběrem objektivů je třeba pečlivě přemýšlet. Samozřejmě nejlevnějším a nejjednodušším řešením je použití objektivů Micro 4/3, případně s příslušnou redukcí objektivů 4/3. Zde se bohužel často jedná o nepříliš kvalitní levná skla, u zoomů s šílenou světelností 4-5,6, která nám poněkud stírá největší výhodu této kamery a tou je právě charakter obrazu s malou hloubkou ostrosti. Neboť jak je známo, čím je vyšší clona, tím je hloubka ostrosti větší. Nutno se zmínit i o tom, že u systému 4/3 je prodlužovací faktor 2, ve srovnání s objektivy pro plnoformátové zrcadlovky je nutné násobit ohnisko dvěma.
Obrázek
Měl jsem kameru půjčenou s objektivy Panasonic L-X025 (čili D Summilux 1:1,4/25 mm) s poměrně dobrou kresbou a krásnou světelností 1,4. Dále to byl zoom Panasonic H-VS014140 (Lumix G Vario 1:4-5,8/ 14-140 mm), který měl právě zmiňovanou nepříliš dobrou světelnost a nakonec, a to bylo velkým překvapením, bezvadný filmový objektiv Zeiss CP.2 1:2,1/21 mm s bajonetem Micro 4/3.

Nevýhodou fotografických objektivů je protáčivé ostření, většinou bez škály, občas chybí i clonový kroužek a clona se ovládá otočným kolečkem na těle kamery. Při náročnějších projektech, kde se pracuje s malou hloubkou ostrosti a je často nezbytností použití bočního ostření spolu se zkušeným ostřičem, by tyto objektivy zcela selhaly. Zdánlivá výhoda pestrého rejstříku objektivů 4/3 a Micro 4/3 se tu ztrácí. Tyto objektivy jsou pro serióznější práci nepoužitelné. Mám však dvě zprávy, dobrou a špatnou. S příslušnou redukcí lze použít filmové objektivy s PL bajonetem a navíc, letos na podzim Zeiss uvedl řadu kinematografických objektivů s bajonetem Micro 4/3. Mají mechanické ostření s předlouhou škálou a ozubením na ovládání pomocí bočního ostření a samozřejmě clonový kroužek. Protože rozměry čipu Micro 4/3 i 4/3 jsou jen o něco málo menší než rozměry okénka 35mm filmu, hodí se výborně klasické filmové objektivy pro použití s formátem kamery AG-AF101. U půjčeného objektivu sice neseděla škála, ale to umějí seřídit na tzv. kolimátoru v kamerovém oddělení na Barrandově, šikovnější filmaři mohou případně najít návod na seřízení objektivu přímo na stránkách firmy Zeiss. A vzhledem k tomu, že se jednalo o předběžný testovací vzorek, předpokládám, že u sériových objektivů už bude škála sedět.

Tak a teď ta špatná zpráva: filmové objektivy jsou velmi drahé a dokonce i Zeiss, který je z nich nejlevnější, je dostupný jen movitějším zájemcům. Nejlevnější ze sady totiž stojí okolo sedmdesáti tisíc a každý zkušenější filmař ví, že z důvodu stejného kontrastu a barevného podání optiky objektivů je vždy lepší koupit celou sadu objektivů najednou, než je pořizovat jednotlivě. A to stále mluvíme o pevných sklech, protože cena filmových transfokátorů je z říše snů.

ObrázekTechnické parametry a hodnocení
Zmíním je pouze ve stručnosti, zbytek snadno naleznete na Internetu: Formáty 1080/50i, 25p, 720/50p, 25p, měnitelná snímková frekvence 12-50 obr./s., funkce Pre-rec, intervalové snímání, nastavení gamy, skin detailu, frekvence závěrky, záznam na dvě SDXC karty, jednoduché menu s intuitivním ovládáním atd. Kodek AVCHD s datovým tokem 24 Mb/s. A u toho bych se rád na chvíli zastavil. Z použití kodeku AVCHD s nízkým datovým tokem lze usuzovat na fotografický původ kamerové elektroniky. Panasonic se snažil udělat kameru co nejdostupnější, proto pravděpodobně použil již stávající fotografický systém. V ideálních světelných podmínkách byl obraz prakticky bez chyby, ale v šeru jsou patrné nenápadné kompresní artefakty, lehký šum a na snímaných tvářích nepatrné softwarové vyhlazení. Myslím, že daleko vhodnější by zde bylo použití AVC-Intra kodeku se 100 Mb/s, ale tím by firma konkurovala sama sobě, resp. svým nejdražším modelům videokamer.

Proto tu mám radu (ale zatím v praxi neověřenou, snad někdy příště), jak se to dá obejít. Zmínil jsem se již o tom, že kamera poskytuje plnohodnotný HD signál přes HDMI i během natáčení. Není tudíž problém připojit externí rekordér s lepším kodekem (např. Ninja s kodekem Apple ProRes). S plnohodnotným záznamem a filmovými objektivy Zeiss je pak už kamera prakticky dokonalá, takže až se na trhu objeví konkurent od Sony, bude zápas asi dost vyrovnaný. Uvidíme. Ješte snad jen zbývá dodat, že na kameru poskytuje výrobce tříletou záruku.

Marek Tichý, převzato z časopisu PiXEL 1/2011 - http://www.pixel.cz
Facebook  Twitter  Google+

reklama
Facebook  Twitter  Google+