Je trojdimenzionální film slepou uličkou vývoje kinematografie, nebo naopak progresivním obohacením média, jako tomu bylo kupříkladu u nástupu zvuku, barevného filmu či širokoúhlého poměru stran? V současné chvíli nelze na tuto otázku stoprocentně odpovědět - zábavní průmysl však chrlí stále další a další 3D blockbustery a v digitalizovaných kinech se projekce s brýlemi stala vcelku běžnou. Pokud však má dojít k tomu, že 3D bude považováno za tak samozřejmou věc, jako je barevný obraz, musí dojít k jeho většímu rozšíření v domácí elektronice. Výrobci se pochopitelně snaží uvádět nové 3D televize, projektory a v neposlední řadě také kamery, aby si uživatelé mohli 3D obsah sami vytvářet.
Firma JVC uvedla na jaře minulého roku na trh spotřební videokameru s typovým označením JVC GS-TD1 (viz PiXEL 2011/06), která přímo konkurovala dalším vlaštovkám od Sony (především modelu HDR-TD10E) či Panasonicu (již velmi zastaralý předsádkový model HDC-SDT750). Mezi největší přínosy této kamery se řadila dvojice optických soustav (resp. objektivů), kdy každá měla svůj vlastní záznamový čip. Nejen díky tomu (velmi podstatný byl též nový druh čipu "Back-illuminated CMOS Sensor") se podařilo zvýšit světelnost až na skvělých F1.2 při natáčení v 3D i 2D...
