3. díl - Pokračování podrobné charakteristiky materiálových vlastností.
V předchozích dvou dílech charakteristiky materiálových vlastností Blenderu jsme si popsali základní nastavení a panely Preview, Diffuse, Specular, Shading, Transparency, Mirror, Subsurface Scattering a Strand. V závěrečném dílu si tyto informace doplníme o charakteristiku panelů Options a Shadow. Poté zaměříme pozornost na volumetrické a Halo materiály.
CINEMA 4D R13 byla ve znamení masivních aktualizací v oblasti renderingu s fyzikálním enginem a fyzikální kamerou a v oblasti animací. Mimo to se v programu objevilo i množství drobnějších změn, ale zásadní jsou tyto dvě. Animace jsme ještě podrobně neprozkoumali, máme tedy vymezeno téma dnešního článku.
2. díl - Tvorba fluidních povrchů pomocí simulátoru Lagoa.
V minulém dílu seriálu o multifyzikálním simulátoru Lagoa jsme vytvořili proud částic Point Cloud s definovanými fyzikálními charakteristikami. Pomocí ICE - Create - Surface from Point Cloud jsme z částic vytvořili renderovatelnou geometrii. Aby byl efekt simulace proudění tekutiny ještě realističtější, je nutno podstoupit několik dalších kroků.
Podobně jako všechny komplexní programy umožňuje Maya ve všech fázích tvorby dosáhnout stejného výsledku řadou způsobů a cest. Nedá se říci, že některé z nich jsou špatné nebo dobré, ale zcela jistě se dají rozdělit na rychlé a pohodlné a pomalé a zdlouhavé. V tomto článku jsem se proto pokusil vybrat podle mého soudu ty nejzajímavější "rychlé" cesty pro nejčastější úkony a doplnit je o několik užitečných rad pro zpříjemnění práce v Maye.
Softwarová firma Boris FX se na trhu vývoje programů pro úpravu audiovizuálního obsah pohybuje už od roku 1995, kdy byla založena Borisem Yamnitským. Ten měl z branže bohaté zkušenosti, v roce 1993 byl dokonce součástí týmu Media 100, kde byl zodpovědný za vývoj nových efektů. Boris FX se postupně vypracovala na důležitého hráče ve 2D a 3D kompoziční oblasti, titulkování i vektorové grafice, přičemž její produkty mířily především do televizních společností, filmové postprodukce a multimediálních firem.
Je trojdimenzionální film slepou uličkou vývoje kinematografie, nebo naopak progresivním obohacením média, jako tomu bylo kupříkladu u nástupu zvuku, barevného filmu či širokoúhlého poměru stran? V současné chvíli nelze na tuto otázku stoprocentně odpovědět - zábavní průmysl však chrlí stále další a další 3D blockbustery a v digitalizovaných kinech se projekce s brýlemi stala vcelku běžnou. Pokud však má dojít k tomu, že 3D bude považováno za tak samozřejmou věc, jako je barevný obraz, musí dojít k jeho většímu rozšíření v domácí elektronice. Výrobci se pochopitelně snaží uvádět nové 3D televize, projektory a v neposlední řadě také kamery, aby si uživatelé mohli 3D obsah sami vytvářet.
Digitální zrcadlovky Canon se dnes běžně používají při natáčení videoklipů, reklam a nízkorozpočtových filmů. Výsledný charakter obrazu s malou hloubkou ostrosti je velmi blízký filmovému a to spolu se zdánlivě nízkou cenou za vybavení vede k vytlačování klasických videokamer ze hry, alespoň u umělečtějších projektů. DSLR mají samozřejmě ve srovnání s videokamerami některé nedostatky, z nichž většina se dá naštěstí úplně nebo alespoň částečně eliminovat.
Editor domácího SD i HD videa PowerDirector dospěl již do své desáté stěžejní verze, která nabízí vylepšené 64bitové jádro s opět o něco dokonalejší GPU a nově OpenCL akcelerací, inteligentní rendering, podporu 3D videa včetně jeho sdílení na YouTube a několik jiných zajímavých novinek pro animace ručních kreseb a normalizaci zvukových stop.
Hned na úvod mám pro všechny případné uživatele CyberLink PowerDirectoru 10 jednu dobrou zprávu - k programu existuje neoficiální česká lokalizace, kterou najdete na známém serveru cestiny.idnes.cz. Přeložena je naprostá většina menu a textových ovládacích prvků, samostatných modulů jako je třeba systém SmartSound či bonusové aplikace WaveEditor se lokalizace netýká. V článku budu tedy rovnou občas používat počeštěnou terminologii některých pracovních sekcí a funkcí PowerDirectoru.
Miniaturní MIDI rozhraní pro iPhone, iPad a iPod Touch.
Firma IK Multimedia, známá vývojem populárních softwarových produktů řady AmpliTube, SampleTank,
T-Racks a dalších, se ve svém výrobním programu zaměřuje také na hardware a software pro platformu iOS. Na stránkách našeho časopisu jsme se s malými užitečnými doplňky pro tuto platformu již setkali - připomeňme si test produktu AmpliTube iRig pro kytaristy v PiXELu 165 (9/2010) a mikrofonu iRig Mic v PiXELu 174 (6/2011). V dnešním testu se podíváme na zatím poslední přírůstek - MIDI rozhraní pro přístroje Apple iPhone, iPad a iPod Touch s názvem iRig MIDI.
Hypercyclic je futuristický MIDI arpeggiator, gate efekt a sekvencer pro rytmizaci akordů z MIDI zdroje řízený pomocí LFO. Dva rytmicky synchronizované nízkofrekvenční oscilátory lze využít na modulace různých parametrů a k tvorbě zajímavých rytmických efektů i akordových variací. Unikátní vlastností je možnost modulovat samotnou velikost kroku sekvenceru, což je vhodné především pro moderní hudební směry jako je glitch, clicks´n´cuts nebo jiná experimentální elektronika.
Pro letošní sezónu připravila firma Roland několik nových audiopřevodníků pod hezkým souhrnným názvem CAPTURE. Jde o jednotný systém, v jehož rámci se postupně přejmenují všechny dostupné a nové audio převodníky a včlení se tak pod hlavičku firmy Roland. Doposud bylo možné zakoupit audio převodníky značky Edirol nebo Cakewalk. V současné době jsou všechny názvy sjednoceny, přičemž značka Edirol patří video vybavení a Cakewalk pouze hudebnímu softwaru. Dnešní test je věnován menšímu převodníku s nezvyklým lichým počtem vstupů - TRI-CAPTURE.
Americká firma PreSonus si pomalu, ale jistě začíná budovat pevnou pozici na našem trhu. Pro všechny zájemce z řad aktivních hudebníků a studiových techniků má připravenou celou škálu výrobků. V jejím výrobním programu najdeme předzesilovače, signálové procesory, monitorovací systémy, mixážní pulty, audio převodníky a také software. Mezi kvalitativně nejvyšší řadu programů firmy Presonus patří kvalitní digitální audio pracovní stanice PreSonus Studio One, která se v těchto dnech představuje ve své druhé verzi. Které novinky uživatele v programu Studio One 2 čekají?
Komplexní masteringový software Ozone renomované firmy iZotope sleduji a používám již delší dobu. Proto mě stále zajímá, jak se tento oblíbený a velmi užitečný produkt vyvíjí a co nového přináší. Verzi 5, která je novinkou na trhu, lze bez nadsázky označit za evoluční i revoluční zároveň, protože jednak pokračuje v trendu, který firma nastolila již před několika lety, a jednak přináší mnoho prvků, které se v předchozích verzích nevyskytovaly.
Organizace, zpracování a především kreativní stylizace, retuše a efektové úpravy digitálních fotografií jsou doménou nové verze známého a dnes již v podstatě specializovaného fotografického editoru Corel PaintShop Pro.
Když v roce 2004 získal Corel akvizicí společnost Jasc Software a všechny její softwarové produkty v čele s už tehdy poměrně známým bitmapovým grafickým editorem Paint Shop Pro, bylo zřejmé, že editor pravděpodobně čeká velmi zajímavý osud. Tak se posléze stalo, neboť původní bitmapový editor PHOTO-PAINT byl odsunut víceméně do pozice podpůrného nástroje pro úpravy fotografií a jiných bitmapových předloh pro balík CorelDRAW. Corel PaintShop Pro postupně převzal otěže stěžejního "firemního" grafického programu pro správu a především komplexní zpracování digitálních fotografií včetně retuší, efektů a podpory úprav a konverzí RAW snímků.
O tom, že Internet a nové technologie obecně mění naše zvyklosti, prostě není pochyb. Rychlost, s jakou se počítačové technologie přenesly z výzkumných pracovišť a superpočítačových center až do domácností, byla nepředvídatelná. Ani ti největší IT vizionáři sedmdesátých let jednoduše vůbec nemohli tušit, že již za 30 let počítače budou dřímat v ruce prakticky každého člověka a že výkon i schopnosti takového zařízení budou úměrné sálovým počítačům devadesátých let. Tento neuvěřitelně překotný vývoj zasáhl významně i do života lidí a pomyslně rozdělil uživatele na tři generace. Shodou okolností dělení "IT" generací koresponduje s revolučním obdobím východoevropského bloku a tak je pro tuzemsko přímo spojeno s tzv. sametovou revolucí. Tři generace uživatelů se tak mohou nazvat poválečná, svobodná a digitální. Poválečná je ta, která počítače potkala až v práci a době, kdy byla jejich kariéra většinou už dávno za zenitem, přičemž chtěla spíše "poučovat mladší". Svobodná generace vznikla krátce po revoluci a koresponduje s tzv. Husákovými dětmi. Jsou to lidé, kteří počítač začali používat ve škole a v práci už považují počítač za samozřejmost, přesto občas "konzervativně" vzpomínají na začátky počítačů a jistou devalvaci technologií. Ta poslední, aktuální generace je tzv. digitální a vyznačuje se tím, že se s počítači narodila, považuje internet za stejně důležitý jako třeba elektřinu či palivo a již si bez mobilu ani počítače nedokáže svůj život představit.
