Trvalo poměrně dlouho, než si výrobci videotechniky uvědomili, že malé tříčipové kamery nepoužívají jen bohatší amatéři na natáčení svých dovolených v zámoří. Obrazová kvalita těchto kamer byla dostačující i pro televizní produkci, i když samozřejmě kamery za milión jsou lepší než kamery za sto tisíc. Důvody používání malých kamer profesionály byly různé. Někdy to byl nedostatek financí, jindy nezbytnost daná situací, např. při natáčení v podmínkách, kde by bylo z různých důvodů nemožné natáčení s nápadnou a drahou profesionální technikou - válečné zóny, diktátorské režimy atd. Tak se malé kamery používaly řadu let. Práce s nimi však nebyla jednoduchá, zvláště pro profesionály zvyklé na lepší a dražší modely s logicky umístěnými ovládacími prvky.
Nedostatky starých modelů
Používání techniky určené původně amatérům s sebou přinášelo řadu nevýhod. Většinou byly kamery příliš lehké a pro odstranění neklidu v obraze bylo potřeba použít stabilizátor, který ale většinou snižoval kvalitu obrazu. Kamery byly malé a ovládací prvky titěrné a umístěné nelogicky na podivných, neočekávaných místech. Zvukové konektory byly neprofesionální a často hrozilo riziko, že při poškození kabelu zvukař včas neodhalí problém, protože nebylo možné kontrolovat zvuk za páskou během natáčení...
