Na začátku každého projektu, který zahrnuje 3D animaci a kde je potřeba nabrat tým lidí, je debata o složení týmu. Nebo by měla být. CG nebo VFX Supervisor ještě s producentem projektu nebo s někým z personálního oddělení se dohadují, kolik lidí bude třeba najmout, z jakých oborů a v jakém množství. Podle velikosti studia jsou přítomni i Heads of Departments, tedy hlavní vedoucí jednotlivých oddělení. Vše záleží (samozřejmě pokud pominu peníze) na tom, co se bude vytvářet a jakou představu má režisér. Může jít o projekt, kde z 90 % dominuje vytváření "shot extensions" a půjde tedy především o statické modely a realistické nasvícení těchto prostředí, nebo se naopak bude jednat o doplnění digitálních postav (lidí, zvířat atd.) do záběrů. To vyžaduje úplně jiné technologie a tým.
Unikátní "cartoon" renderer s možností exportu pro Flash.
Přestože se uživatelé většinou snaží, aby výsledky jejich práce v 3D programu byly maximálně realistické, existují případy, kdy je naopak zapotřebí, aby rendering vyprodukoval zcela opačný vzhled - nerealistický, anglicky označovaný jako NPR. Laika jistě napadne, že takovéto obrazy tvoří vlastně všichni začátečníci nebo nezkušení uživatelé. NPR však neoznačuje nevkusnou, nevzhlednou nebo nepovedenou práci. Naopak, je vytvářen stejně precizně jako obrazy realistické, jen jeho vzhled je jiný. Většinou imituje kreslený vzhled a proto také bývá často označován jako cartoon.
Plug-in NodeJoe je schématický nebo chcete-li node-based materiálový editor pro 3ds Max, který se do tohoto programu integruje a poskytne vám mnohem větší komfort při tvorbě komplexních shaderů než původní Material Editor v 3ds Max.
Schématický materiálový editor můžete znát například z programu Maya či z posledních verzí programu LightWave 3D, o jehož
node-based materiálovém editoru si můžete v časopisu PiXEL také přečíst. Firma Autodesk se bohužel zatím neodhodlala vytvořit interní schématický editor, který by byl plně zakomponován do 3ds Max a využil všechny jeho funkce. Je to až nepochopitelné, vždyť dnes je standardem možnost výběru, zda uživatel bude tvořit ve standardním či schématickém editoru. Naštěstí nám to nemusí až tak vadit, protože plug-in NodeJoe je od verze 1.0 skutečně plnohodnotným doplňkem, který nabízí veškerý komfort a funkce a značně ulehčí práci při tvorbě jak jednoduchých, tak především i komplexních shaderů.
Správce obsahu jsme již načali v předcházejících částech našeho seriálu, ale některá obecná nastavení, která se vztahují k systémovému nastavení tohoto správce, jsme prozatím vynechali. Dnes tedy toto téma dokončíme a také se podíváme na některé poměrně užitečné triky, které by se vám potenciálně mohly hodit.
Prohlížeč obsahu je jedním ze správců, jehož globální nastavení a také vzhled se definují v nastavení programu, tedy v menu Úpravy > Možnosti nastavení > Prohlížeč obsahu. Toto menu je zásadní z několika hledisek.
Závěrečný díl o Python skriptech v Blenderu se zaměří na zajímavé skripty z kategorií Object, CAD, Import/Export a Misc.
Předchozím dílem jsme obsáhli některé zajímavé skripty z kategorií Add, Image a Mesh. Dnešní díl je poslední a charakterizuje další skripty z jiných oblastí, o kterých dosud nebyla zmínka. Všechny tyto kategorie a odkazy na ně jsou k dispozici na stránkách wiki.blender.org/index.php/Scripts/Catalog. Opět se zaměříme výhradně na externí skripty, tedy takové, které nejsou standardní součástí Blenderu a musí se do něj přidat a jsou plně funkční v nejnovější verzi Blenderu - 2.45.
Tedy alespoň pokud v té dlani držíte myš. Vlastně je až zarážející, jak rychle a samozřejmě se stala myš nezbytným pomocníkem při trojrozměrném modelování. Digitizérům odzvonilo poměrně rychle kvůli jejich poměrně nesnesitelné nepraktičnosti a tablety spolu se stylusem zase nikdy neposkytovaly dostatečnou přesnost. Myš se jednoznačně stala jediným způsobem, jak vytvářet křivky, posunovat řídící body a je jedno, jestli nám jde o CAD model převodovky nebo o robota do počítačové hry. Jenže co když budeme tvořit něco organičtějšího? Třeba lidskou postavu! Samozřejmě, myší to také jde, ale tvořivá mysl se jaksi vzpírá představě modelování bujné hrudi mladé hrdinky klikáním na vrcholy polygonů či NURBS plochy...
Efektový video plug-in pro softwarovou stabilizaci obrazu.
V minulém čísle PiXELu jsme společně probírali problematiku dodatečné softwarové stabilizace obrazu pomocí video plug-inu SteadyMove Pro. Pro ty, kteří tento článek nečetli nebo neměli možnost si jej přečíst, zopakuji stručně základní principy softwarové stabilizace obrazu. Ne vždy máte při natáčení svých videí k dispozici stativ. A záběry z ruky nemusí být vždy ideálně stabilní. Při natáčení do vás může někdo strčit, můžete točit v obtížných podmínkách či s velkým zoomem nebo za špatného počasí. Je mnoho faktorů, které ovlivní vaše natočené video a se kterými si dostatečně neporadí ani elektronická či optická stabilizace kamery. A právě pro tyto případy tu máme stabilizační plug-iny.
Firma Boris FX byla založena už v roce 1995, v době příznačné pro masivní rozvoj počítačových technologií, který se do současných dnů ještě nezastavil. Výpočetní síla domácích počítačů dnes umožňuje (téměř) všem kreativním lidem vytvořit audiovizuální dílo mnohem jednodušeji, doslova pomocí několika kliků. Opravdu již záleží spíše na tom, jakým způsobem dané nástroje použijeme, bez jakéhokoli vymlouvání se, že nám nejsou k dispozici (což jsme například o filmu dlouhou dobu vůbec nemohli říci). Boris FX se svým portfoliem produktů na kreativitě mnohých filmařů a animátorů přímo podílí, přičemž efektové sady pro řadu hostitelských aplikací přetvořil v dobře známé nástroje usnadňující mnoho práce. Kompoziční balíky plug-inů RED a BLUE, titulkovací nástroje Graffiti a Title Toolkit či soubor efektů Boris FX jsou použity v řadě komerčních videí, ale i v rámci postprodukce mnoha filmů.
Lze z vývoje předpovědět další generaci videoserverů v broadcast sektoru?
První servery použitelné pro televizní vysílání byly uvedeny v roce 1992. V té době bylo nutné přijmout i nový model nakládání s audio/video obsahem ve vysílání. Dnes rozlišujeme již tři generace videoserverů. První generace - samostatné servery na video s malým počtem výstupů a s omezenou kapacitou. Druhá generace - produkty pracující v síti serverů a soustřeďující se na dostatek vysílacích výstupů a rozšiřitelnou kapacitu. Třetí generace - souborově orientované servery pro bezpáskové workflow.
Trvalo poměrně dlouho, než si výrobci videotechniky uvědomili, že malé tříčipové kamery nepoužívají jen bohatší amatéři na natáčení svých dovolených v zámoří. Obrazová kvalita těchto kamer byla dostačující i pro televizní produkci, i když samozřejmě kamery za milión jsou lepší než kamery za sto tisíc. Důvody používání malých kamer profesionály byly různé. Někdy to byl nedostatek financí, jindy nezbytnost daná situací, např. při natáčení v podmínkách, kde by bylo z různých důvodů nemožné natáčení s nápadnou a drahou profesionální technikou - válečné zóny, diktátorské režimy atd. Tak se malé kamery používaly řadu let. Práce s nimi však nebyla jednoduchá, zvláště pro profesionály zvyklé na lepší a dražší modely s logicky umístěnými ovládacími prvky.
Vítejte u prvního dílu nového seriálu, který se bude zabývat praktickým pohledem na formáty a kompresi digitálního videa.
Jak již z názvu seriálu vyplývá, hlavní náplní nebude popis teorie jednotlivých kompresních algoritmů, ale spíše si ukážeme, kde se jednotlivé formáty používají. V každém dílu také nebude chybět popis jednotlivých nástrojů, jež se používají pro převod do formátu popisovaného v daném dílu seriálu.
S nástupem HDTV přišlo i nové rozhraní HDMI pro připojování audio a video signálu ve vysokém rozlišení. S tímto rozhraním byl vyvinut i ochranný systém HDCP pro chráněný přenos HDTV obrazu. Navíc HDMI obsahuje i možnost ovládání zařízení zapojených v řetězci DDC. Tyto nové aspekty propojování technologií však přinášejí nemalé problémy - je třeba použít ty správné "krabičky" a propojky (například je velmi důležité zachovávat DDC a podporovat HDCP kompatibilitu). A právě tyto užitečné krabičky přináší společnost Gefen.
Po otevření uvítací obrazovky kliknutím na volbu "New Multi Track Project" založte nový projekt (VIP). V následujícím okně budete vyzváni, abyste si jej pojmenovali a nastavili jeho přibližnou délku (toto nastavení není závazné, jde jen o optimalizaci paměti), počet stop a případně vzorkovací kmitočet. Stopy lze do projektu samozřejmě přidat dodatečně, takže ani toto nastavení není závazné. Následně klikněte na tlačítko "OK" a tím jste právě založili svůj první projekt v Samplitude.
Aktivní studiové monitory JBL LSR4328P s možností automatického nastavení přenosové charakteristiky v závislosti na akustických vlastnostech
poslechového prostoru.
Firma JBL, součást skupiny Harman International, přichází na trh s novou řadou aktivních referenčních poslechových monitorů řady LSR. Na trhu je v současné době obrovské množství různých typů studiových monitorů od zavedených i méně známých výrobců. Produkty JBL jsou známy především z oblasti ozvučování. Nový přírůstek do rozsáhlého sortimentu tohoto známého výrobce se pyšní parametry a funkcemi, které jsou ojedinělé a nabízí kromě vysoké zvukové kvality možnost korekce přenosové charakteristiky s ohledem na konkrétní poslechové podmínky.
Tímto dílem seriálu navážeme na téma dílu minulého - nezbytnou součástí finalizace nahrávky je kromě zvukových úprav také tzv. datový mastering.
DDatovým masteringem rozumíme tvorbu struktury finálního kompaktního disku tak, aby odpovídala normě Red Book. Tato norma definuje požadavky na uspořádání zvukových stop, pauz a dalších součástí dramarurgie CD pro zajištění kompatibility v rámci formátu CD-DA. Samozřejmě, že původní poměrně přísná norma se časem rozšiřovala a zmírňovala a dnes se bez její důkladné znalosti při přípravě CD pro duplikaci v zásadě obejdeme. Pro realizaci datového masteringu jsou totiž k dipozici buď specializované programy, nebo ty, které jsou součástí většího programového balíku. Tyto programy v podstatě nedovolí překročení běžných norem a minimálních požadavků na výrobu CD-DA. Samotná norma se v průběhu let vyvinula v definitivní podobu, která zřejmě dospěla ke svým technologickým hranicím a tak se CD jakožto nerozšířenější médium dneška pro masovou distribuci hudby dá považovat za uzavřenou kapitolu.
