Pohled na robustní nástroj pro tvorbu částicových systémů.
3ds Max dlouhou dobu pracoval pouze se základními částicovými systémy. Až ve verzi 3ds Max 6 dostali uživatelé k dispozici velmi silný a efektivní nástroj - Particle Flow, kterému jsme se podrobně věnovali v osmdesátém šestém čísle našeho časopisu. Vzhledem k tomu, že byl Particle Flow do programu začleněn až poměrně pozdě, existovalo do té doby několik řešení, jak s částicovými systémy pracovat, samozřejmě ve formě plug-inů. Některé projekty s příchodem Particle Flow zanikly, jiné, zejména ty vytvořené silnými vývojáři, přežily a dále se rozvíjejí. Jedním z nejzajímavějších a nejrobustnějších je bezesporu ThinkingParticles (TP), produkt firmy Cebas, která stojí za oblíbeným GI rendererem finalRender.
V třetí části seriálu o modelování dámské boty nejprve vytvoříme několik důležitých detailů, poté přiřadíme Material ID, vytvoříme textury a nakonec i UV mapy.
Vytvoříme detail na přední a zadní části boty podobný tomu, který jsme vytvořili i na páscích v minulém dílu. Později jej totiž využijeme při tvorbě rozdílných povrchů na vnější a vnitřní straně, navíc dodává botě hezčí a realističtější vzhled. Další detail vytvoříme na podstavě pro rozdělení povrchů.
Ve druhé části seriálu se zaměříme na zajímavé Python skripty, které umožňují tvorbu krajin.
Mezi nejzajímavější Python skripty bezesporu patří takové, které generují nebo vytváří různě složité objekty. Jedná se například o krajiny, stromy, města či další objekty, které se dají popsat matematicky. Tyto skripty jsou na wikipedii Blenderu zařazeny do kategorie "Wizards" a charakteristické pro ně je, že po spuštění nabízí uživatelské menu s množstvím nabídek. Objekty se pak generují na základě nastavených parametrů v těchto nabídkách. Odkazy na tyto skripty je možné nalézt na internetové adrese wiki.blender.org/index.php/Scripts/Catalog/Wizards.
Od minule víme, že rozhraní můžeme změnit skutečně velmi zásadně včetně ikon programu a všech atributů vzhledu. Už také víme, že některé inicializační zdrojové soubory programu můžeme editovat nejen skrze rozhraní programu, ale i ručně. Dnes si tyto znalosti ještě více rozšíříme o další informace.
Každý filmař se určitě někdy setkal s nedostatkem prostředků, jenž ho donutil k ústupkům při samotném natáčení. Peníze má pouze na klasickou DV kameru, natáčet musí téměř za každého počasí a světel na scéně moc není. Záběry, které pak vzniknou, jsou často nevyvážené barevně či expozičně a nezbývá nic jiného, než přistoupit k postprodukčním korekcím. V této oblasti je už několik let silným nástrojem řada plug-inů Magic Bullet od firmy Red Giant Software, která nám může v řadě situací doslova vytrhnout trn z paty. Původně nepokrytě digitální (DV) video jsme mohli podrobit barevným korekcím, expozičním hrátkám či digitální "devastaci" obrazu (emulací umělých škrábanců, prachu apod.). Ty nám původní zdroj přetavily ve filmový obraz se zdáním, že jsme opravdu natáčeli na onen drahý celuloid.
Kterak novými technologiemi převálcovat levnou pracovní sílu.
V několika předchozích článcích o využívání počítačových sítí pro produkci, postprodukci a distribuci vysoce kvalitního audia a videa jsem zmiňoval organizaci CineGrid. Toto neziskové sdružení sídlící v Kalifornii podporuje rozvoj vztahů mezi (počítačově) síťovou a mediální komunitou. Jeho členy jsou výzkumné organizace (např. University of California San Diego, University of Illinois at Chicago, NCSA, Ryerson University nebo Keio University), provozovatelé výzkumných sítí (StarLight, PacificWawe nebo český CESNET), (post)produkční společnosti (Lucasfilm) a technologické společnosti jako Sony Electronics, Cisco Systems, JVC, Sharp nebo Nortel Networks.
Inovovaný formát a první kamkordér, který ho používá.
Akviziční formát XDCAM EX sice není úplně nejžhavější novinka, ale do našich krajin přicházejí technické výdobytky trochu pomaleji. Sony již několik let úspěšně dodává audiovizuální techniku pracující s formátem XDCAM založeném na Blu-ray disku (až 50 GB v plastovém pouzdře), proto varianta XDCAM EX nemusela vzbudit větší zájem. Ona dvě nenápadná písmenka na konci ale znamenají zásadní změnu - materiál se ukládá na paměťovou kartu SxS PRO. Co přináší tento nový přírůstek do rodiny akvizičních formátů a čím vás překvapí první zástupce řady, kamkordér PMW-EX1, se pokusí poodhalit následující řádky.
2D a 3D kompozičních systémů s titulkovacími funkcemi existuje celá řada. Boris RED a Boris BLUE mohou fungovat jak samostatně, tak i jako doplněk pro celou řadu profesionálních video editorů a kompozičních či postprodukčních systémů. Možnosti a funkce obou doplňků včetně jejich novinek si teď představíme trochu podrobněji.
Společnost Boris FX byla založena v roce 1995 a od té doby se díky svým produktům pomalu propracovala mezi nejúspěšnější vývojáře nejrůznějších efektových a titulkovacích doplňků pro profesionální video editory, kompoziční systémy a postprodukční programy. Specializací dnes představených produktů Boris RED a Boris BLUE jsou kompoziční efekty a tvorba statických či animovaných titulků, spadajících právě do zmíněné oblasti filmové postprodukce a profesionálních prezentací. Ty jsou určeny například na projekci pro velkoplošné obrazovky, jako součást filmových trailerů, dále pro oblast 3D designu, zpracování HD videa apod.
V dnešním dílu o digitálním zpracování signálu budeme pokračovat popisem digitálních efektů, konkrétně se zaměříme na tzv. dynamické procesory.
Dynamické procesory souvisejí bezprostředně s úpravou dynamiky zvukového signálu a to buď celopásmově nebo vícepásmově. Dynamický procesor realizuje změny úrovně zaznamenaných signálů zpravidla automaticky, podle zadaných parametrů. Jedná se o tzv. mikrodynamické změny v relativně krátkých časových intervalech, které by bylo buď nemožné nebo neefektivní realizovat jinými prostředky (např. ručním kreslením křivky změny hlasitosti). O úpravách makrodynamiky signálu jsme již hovořili ve 4. dílu v kapitole o dynamickém mixu.
Zvukový modul, MIDI a audio převodník a přehrávač v jednom balení.
Japonskou firmu Roland jistě nemusím představovat. Dlouhá léta se věnuje vývoji a výrobě hudebních nástrojů a jejich příslušenství. Díky ní známe například MIDI rozhraní, které jako první sériově namontovala do svých nástrojů již v roce 1983. Současným trendem je používání virtuálních nástrojů v počítači, které mají jednu nespornou výhodu - jsou integrovány přímo do hudebního programu a díky tomu je lze jednoduše editovat a také zakomponovat do výsledného mixu. Na druhou stranu některé z nich zatěžují procesor počítače, takže uživatel musí dělat kompromisy v podobě zmrazování stop apod.
Hiž několik let se čínská firma sE Electronics věnuje vývoji a výrobě mikrofonů a doplňků k nim. V PiXELu 125 jsme si představili první USB mikrofon této značky s označením USB2200A, který byl kombinací analogového kapacitního mikrofonu s vestavěným USB převodníkem a měl jak USB, tak i XLR výstup.V dnešním čísle si představíme mikrofon s vestavěným převodníkem a samostatným USB výstupem.
A je to tu! Německá firma MAGIX vydává novou verzi profesionálního náhrávacího, editačního a masteringového programu Samplitude. Program Samplitude se hrdě staví po bok DAW programů Cubase SX, Logic nebo SONAR. Vlastně má jeden prim - jde o jediný program s objektovou editací. Bohužel je určen pouze pro systémy Windows, takže uživatelé Maců mají smůlu.
Digitální patchbay, formátový konvertor a FireWire audio převodník.
Firma TC Electronic již několik desítek let vyrábí digitální procesory špičkové kvality. Firmá má vlastní vývojové centrum, které vytváří DSP procesory šité přímo na míru jednotlivým efektům. DSP procesory jsou tak dobré, že je používají i ostatní výrobci. Většina z dnes vyráběných procesorů obsahuje několik typů digitálního rozhraní, od komerčního optického a koaxiálního S/PDIF formátu přes profesionální AES/EBU až po optické ADAT rozhraní. Mnoho uživatelů řeší propojení všech zařízení mezi sebou i s počítačem. Buď to lze řešit několika převodníky, digitálním mixem nebo jen jediným přístrojem. Kterou verzi si vyberete?
Dnes se každý může pustit do vlastního radiového vysílání a sdělovat světu svá moudra, nebo jen pouštět muziku do sítě. Máte-li licenci, může to být i tradičně - tedy ON AIR. S níže vyjmenovanými programy to jde a můžete si je pustit na svém počítači Apple. V Mac OS X je tradičně silná podpora pro zpracování, ale i tvorbu hudby, takže s chutí do toho. Zde je výběr několika zajímavých aplikací.
Základní princip, vysvětlení souvislostí i základních pojmů (tzn. co je dynamický rozsah, HDR, LDR, tone mapping, exposure blending, pseudo-HDR aj.), obecný mechanismus celého procesu, letmé srovnání s Photomatixem i důvody, proč a kdy má HDR technika z pohledu fotoeditace smysl, jsem popsala v úvodním dílu v předchozím vydání PIXELu. Dnes na tento obecný úvod navážu slíbenou konkrétní ukázkou postupu s využitím funkce Sloučit do HDR (Merge to HDR).
